Dobrú noc, mami

Zvláštní a znepokojivý film. Krásný dům uprostřed malebné přírody, dva kluci, kteří si užívají letní prázdniny, podmanivá hudba a úchvatná kamera. Maminčin příjezd a dětský šok z jejího vzhledu dávají na srozuměnou, že od této chvíle začne přituhovat. Rostoucí nedůvěra, postupné odcizování, přibývající vzájemné týrání mi nahánělo husí kůži a moje úzkost plynule narůstala až k hrozivému finále, ze kterého mě bude mrazit v zádech ještě pěknou chvíli. Challenge Tour Horror, 2016. (08.02.2016)

„TY NEJSI NAŠE MÁMA! CHCEME ZPÁTKY SVOU MÁMU!…“ /// Dovoluju si poznamenat, že jsem z toho filmu kokot. Když si myslím, že všechno vím, vytasej podivnost. Sice jen jednu za hodinu, ale účel plní. Pak čekám a čekám a čekám… to si děláte prdel! Na co mám kurva čekat? Na psycho! Nečekaný (aspoň pro mě, jsem totiž chlapec ze slušný rodiny!) a zajímavý. Navíc naprosto zapadá do tý nudný hodiny a divný atmosféry. Hlavně nečekej normální film. Když něco produkuje Ulrich Seidl, asi to hollywoodštinou smrdět nebude. Spíš dramatem plným realistickýho naturalismu, na jehož konci, naštěstí, můžou všichni klidně spát. Což uklidní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Furt mi zakazujou mluvit s bráchou. 2.) Zjistím, proč zpívali Lunetici Mámu. (já tušil, že jsou to vodporní uchyláci!) 3.) Thx za titule „Dadel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.08.2015)

Tenhle rakouský snímek mě měl překvapit, ohromit, srazit na kolena. Čekala jsem nečekaná odhalení a hru s lidskou myslí... Jenže pointa na mě pomrkávala už po několika dialozích, stopáž byla přehnaná, děj se někam vytratil (a naopak místo děje dorazilo několik poněkud zneklidňujících scén zobrazujících ošklivé násilí na bližních) a velké finále nemělo dostatečně velký potenciál, aby to celé vytáhlo. Skvělí jsou oba dětští herci, matka je protivka a její jednání mi i po zhlédnutí filmu přijde nijaké a takové neadekvátní. Protože co jako čekala, že jo. No a moje poslední poznámka: nějak jsem nepochopila scénu s barevnými kontaktními čočkami. Tak měla hnědý, nebo jaký oči? (27.07.2015)

Dílko silně navoněné artem, kde překvapení nepochopilo pravidla a stojí hned za pikolou. Možná to byl i záměr a divák se má opájet onou podivnou procházkou pochroumanou myslí, nejděsivěji na mě paradoxně působil vpád postarších výběrčích příspěvků pro Červený kříž. Samozřejmost s jakou vnikli bez pozvání do cizího domu mi naháněla husí kůži. Tato krátká a nijak významná epizoda předčila téměř všechna lehce až těžce pomatená rodinná šprťouchlata, jež byla středobodem celého dění. Snad jen etuda s vteřinovým lepidlem a jeho účinkem na rty měla hororový nádech a žhnoucí vyvrcholení už zavánělo i mrazením v zádech. Lehce mdlé tři. Viděno během Season Challenge tour 2015 (02.10.2015)

Nejprve jsem se děsil toho, že pointou celého příběhu bude to, co mi tvůrci umožnili odhalit už někde v šesté sedmé minutě. Dlouho to k tomu směřovalo, nakonec ale, i když to je velkou součástí vyvrcholení, se to v závěru zvrhlo v docela nečekaný směr, až jsem občas zíral. Spíše než samotným příběhem film dostává zpracováním. 3,5* (25.09.2015)