Klec bláznů

Ve své době jistě dosti kontroverzní komedie, ač asi ne tolik ve Francii a Itálii jako v jiných státech (třeba ve Státech). Jen jsem měl dojem, že se tvůrci příliš spoléhali na pitvoření afektovaných homosexuálních figurek, které ve skutečnosti nebylo ani trochu vtipné. Celý film směřuje ke konfrontaci mrzoutského ministra uctívajícího konzervativní morální zásady s rodinkou s ne zcela vyjasněnými otázkami sexuální orientace, bohužel osmdesátiminutové čekání na ohňostroj vtipu upozadnilo samotný střet. Co si naopak zaslouží vyzdvihnout jsou přesné herecké výkony, ucházející kamera a odvážný přístup ke zvolenému tématu. 60% Zajímavé komentáře: Oskar, bloom (19.11.2006)

V některých filmech prochází konkrétní postavy určitým vývojem. Tohle je případ filmu, kde jsem tím "vývojem" procházel spíše já v roli diváka. Od pocitů drobného otrávení, přes rodící se záujem o vybranou dějovou linku až po značné zalíbení a pocitů velké spokojenosti z dobré zábavy. Samozřejmě to hodně souviselo i s vývojem děje filmu a zopakovalo se to snad úplně stejně jako když jsem viděl před půlrokem americký remake Ptačí klec. Obě verze jsou totiž dějově téměř identické a sledovat travesty show mne nebavilo stejně jako některé polotrapné incidenty jednoho homosexuála s druhým transvetitou. Naštěstí těch travesty oproti novější verzi bylo zde výrazně méně a drobné plus vyniklo o něco zajímavějším ztvárněním linky s poslancem a jeho dcerou zamilovanou do kluka ze sexuálně atypické "rodiny". Nedokázal jsem si představit, že mne někdo v roli přísného patriarchy může bavit víc než Gene Hackman, ale připadalo mi, že Michel Galabru tady vnáší do dění mnohem víc dramatu. Samozřejmě mu v tom hodně pomáhá temná stylizace scény poslancova bytu, která dává více vyniknout i tísnivým pocitům dcery v tomhle obklopení (a teprve okolité příhody jako např. lezení po žebříku před novináři dodávají tomu punc komičnosti), což tvoří nakonec působivý kontrast k paralelnímu (spočátku prvoplánově bláznivému) ději z podniku La Cauge aux Folles. Od vzájemného shledání a osudové večeře pokračuje zábava v skvělém stylu, která opět zafungovala, ač už jsem klíčovou pointu předem znal. Konec dobrý, všechno dobré? Po menší úvaze se nakonec k čtyřem hvězdičkám pro dnes již klasickou komedii (na svou dobu určitě dost odvážnou) přikláním. 70% (21.04.2020)

Remake je podle mě horší a to ze dvou důvodů: zaprvé nehraje tam Michel Serrault, zadruhé nehraje tam Michel Galabru (jeho míchání kafe mikrofonem!). Ugo Tognazzi je také dobrý, ale má smůlu, že všechnu pozornost na sebe strhávají zmínění dva herci. Povedený byl dabing, ve kterém převzal Jiří Prager po Stanislavu Fišerovi Uga Tognazziho a Jaromír Meduna po Soběslavu Sejkovi Michela Galabruho. Oba to zvládli důstojně a vyrovnali se předchůdcům (obvzlášť Meduna to měl těžké, vždyť komě Kašpárka a Angeliky není film, kde by Galabruho nemluvil Sejk). Obsazení Libora Hrušky jako Michela Serraulta do heterosexuální role by mě nikdy nenapadlo, ale tady mu to sedlo. Skipe, zkus se podívat na film Krást se musí umět (C'est pas parce qu'on a rien ŕ dire qu'il faut fermer sa gueule ), ačkoli to vypadá, že se po něm slehla zem. (26.11.2006)

Klasika, nápad, afekt ... Přiznám se, když jsem se teď po letech na první díl díval znovu, že i teď jsem především v druhé části se u některých scén až styděl v tom dobrém slova smyslu za ty jednotlivé komediální konflikty. Klasika to opravdu je, právě po těch letech a mohu v tomto případě odpustit i to, že ta "komediálnost" byla z větší části postavena na pohledu na homosexuály jako na zženštilé buzny ... 7978 (26.10.2023)

Musím říct, že dřív jsem viděl americký remake (Ptačí klec) a s tím jsem byl natolik spokojen, že jsem si nedovedl představit, v čem je asi originál lepší. A teď už to vím. V ničem. Naprosto bezprecedentní kvalitativní shoda. Srovnávat můžeme jen na bázi "mám/nemám rád toho a toho herce". Já třeba nemám rád Robina Williamse, který hraje v remaku, ale stejně nesympatický je mi Ugo Tognazzi v originálu. ;-) Jeden rozdíl ale přece jenom vidím. V odůvodnění zápletky. Dcera známého politika si chce vzít muže, vychovaného homosexuálním párem, který je nucen před jejími rodiči sehrát divadélko o standartní rodince s pohlavní remízou. No a zdá se mi, že tady je důvod toho všeho spíš ve vrozené tendenci Francouzů dělat ze všeho tyjátr, kdežto v remaku se jedná o pořádně nabroušenou satiru proti pravicové politice. Obojí chválím. ;-) 80% (08.09.2005)