Biele noci poštára Alexeja Trjapicyna

! (15.01.2019)

Film / dokument o obyčejném životě pošťáka na postupně se vybydlujícím ruském severu. A není to život lehký - na pozadí letní severské krajiny Andrej Končalovskij ukazuje rozklad vesnické společnosti: exodus schopnějších do měst a bezcílné přežívání těch příliš starých či pasivních. Celým snímkem prostupuje odevzdanost, nostalgie i obavy z nejisté budoucnosti a všechny detaily (alkoholismus, úryvky TV show o módě, byrokracie ruské pošty, zpustlá škola, zjevující se kocour...) jen zdůrazňují poselství rozpadu a zmaru. Dokumentární charakter filmu podtrhuje kamera a zejména obsazení všech rolí místními obyvateli, kteří (ne)hrají sami sebe. Pěkné čtyři hvězdičky a mrazivý pocit. (03.07.2015)

Povesti rikaly, ze je to skoro tak dobre jako nejlepsi Koncalovskeho film Pribeh o Asje Klucinove, ktera milovala, ale nevdala se. Nelhaly. (18.07.2015)

Když už se z Ruské filmové tvorby něco prosadí v Evropě, jde zpravidla o silný kalibr. Pošťák Alexej je zralé sebevědomé dílo, které si dovoluje věci, do kterých se evropští filmaři raději nepouštějí, a když ano, vyslechnou si vesměs oprávněnou kritiku za nudu či neukočírovaný manýrismus. U Rusů je něco jinak. V prostředí, která tamnější režiséři vybírají, stačí k pozoruhodnému výsledku prostě namířit kameru na obličej obyvatele zapadlé samoty a nechat nepřikrášlený záběr vyprávět o prázdnotě bytí a duchu místa. Končalovskij nechává mluvit prostředí, sám se projevuje především jako dobrý pozorovatel, který dokáže z každé skromné scény dostat maximum, každý obraz zachytit tak, aby byl výstižný a sdílný. Tomu odpovídají i náhlé změny filmového jazyka, odpovídající povaze a náladě scény (místního opilce sledujeme z ruční kamery ala Dogme95, rozjímavé momenty dají vzpomenout na Tarkovského posedlost dokonalostí). Celek pak nepůsobí jako pokus zaujmout festivalové poroty, jako spíš portrét něčeho, co bývá obvykle zaznamenáváno se zkreslujícími dávkami patosu, morálního kýče a nostalgie. (11.02.2017)

Viděno v ruštině, takže vím jen to, že pošťákovi ukradli motor k lodi, ale poetiku to mělo. Pro mně o to větší, že jsem se vyskytoval v tu chvíli na tom samém místě, jako pošťák. A tam se Čech jen tak nedostane :-) (13.08.2017)

Nic moc se tam neděje, ale nám to nevadí. (16.08.2016)

Úžasně autentické, mystické a lidské. Nádherné roubenky s barevnými futry a vysokými prahy, které si vynutí pokorně se sklonit, když vcházite do domu. Divoká a nádherná příroda. Každodenní starosti lidí v osamocené vesnici jsou podivně svázány televizní kulturou jako protiklad jejich opravdovosti. Mystický neznámý kocour zjevující se vesnickému pošťákovi má hodně společného s Begemotem. Film je plný originálních pohledů a neočekávaných nápadů, ale přitom tolik opravdových a tak realistických. Skvělé kino! (14.04.2015)