Špecialisti

Chvíli mi trvalo, než jsem se naladila, začátek o zbrklém útěku v poutech mě nijak nenadchnul, ovšem postupně si mě snímek získal.. Druhá polovina pro mě výrazně lepší, záživnější i vtipnější, no a v závěru už mě pánové měli na lopatě, ta loupež v kasínu byla bezvadná a konec parádní, bylo mi potěšením.. (05.04.2023)

Moje hodnocení bude možná poněkud subjektivní. Když ten film vidím dneska, stejně prožívám pocity, jako když běžel v roce 1987 v kinech. Líbil se mi tolik, že jsem na něj šel i podruhé. Má to napětí, vtip, nápady, natáčeno mj. v krásném kaňonu řeky Verdon a k tomu zadumané blankytné oči Bernarda Giraudeau a rošťácký pohled Gerarda Lanvina – skvělá dvojka, pro mě skvělý filmeček. :::: Existovala v té době vůbec lepší krimikomedie ? (05.02.2015)

Klasická akční podívaná s prvky vtipu i loupežné romantiky. Film neurazí a baví po celou délku. Loupežné filmy jsou vděčnou tématikou pro režiséry i pro diváky. Loupežnická dvojka je zde sice netradiční, ale fungovalo to na mě. Tento film je ale trochu jiný, možná tou překombinovaností děje, ale nijak zvlášť to nevadilo. Průměrných filmů je potřeba, protože tvoří hlavní základnu tvorby a pokud to je takovýto film, nemohu si stěžovat. Také nadprůměrný hudební doprovod. (30.10.2012)

Z počátku to vypadá poměrně obyčejně a otřepaně (arogantní a protřelý zločinec a zdrženlivý rozvážný zloděj utíkají před policií), ovšem zdání klame. Z protřelého zločince se vyklube polda se srdcem širším než ramena a ze zloděje excelentní machr na vykrádačky. A když se k nim přidá ještě krásná vdova se zajímavou minulostí, o dobrodružství nebude nouze. "Specialisté" jsou jedním ze zástupců zlodějských dobrodružných filmů ("Zelený led", "Melodie podzemí"), který si na nic nehraje a je natočen jen a pouze pro relax. Důkazem buď ten superoptimistický závěr. Ale řekněte, kdo by to těm dvěma sympaťákům nepřál!? A nejde také pořád koukat na silné emociální příběhy s drsnými konci. Na odpočinek a pohodu jsou "Specialisté" naprosto ideální. 96%. (03.07.2009)

Specialisty jsme s kamarádkou v prváku na gymplu viděly snad desetkrát, dialogy jsme znaly zpaměti. Já jsme milovala Bernarda, ona Gérarda. Nikdy jsme si nelezly do zelí (já Delon, ona Bebel, já Vaculík, ona Tofi :-D). To je mých krásných náct, méně než plný počet prostě dát nemůžu. A kromě těch báječných vzpomínek je to bezvadný film! (10.12.2020)