Monsieur Hire
Monsieur Hire
Monsieur Hire
Monsieur Hire
Réžia:
Patrice LeconteKamera:
Denis LenoirHudba:
Michael NymanHrajú:
Michel Blanc, Sandrine Bonnaire, André Wilms, Cristiana Réali, Bernard Soufflet, Philippe Dormoy, Luc ThuillierObsahy(1)
Drama osamělého člověka, který se svým způsobem odlišuje od svého okolí a lidé ho tedy nemají rádi. Když je ve městě zavražděna mladá dívka, podezření padá na něho. Nedokazuje svou nevinnost, neuvědomuje si vážnost svého postavení. Je zcela zaujat pozorováníme dívky, která bydlí v protějším bytě, vášnivě se do ní zamiluje a je ochoten obětovat vše za její náklonnost... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (36)
Nečekejte žádnou sentimentální podívanou, ale bolest, smutek a touhu ukrytou pod nevýrazným povrchem pana Hireho. Dalo by se říct, že jeho pocity dostatečně vyjadřují mimické výrazy v jeho tváři při různých situacích. Jeho nepřístupná a uzavřená povaha je proto terčem nejen různých posměšků, ale potažmo i závažného podezření. Velmi bolestný, mrazivý a depresivní snímek, kde souhlasím se slovy, které tam jsou vyjádřeny : "Všechno je možné". ()
Ve filmu sice figuruje vražda mladé ženy, ale dakeko spíše než klasické kriminální drama se jedná o zajímavou psychologickou studii lidské osamělosti, zatrpklosti a odcizení. V první polovině snímku nás scénárista ještě nechává tápat a film díky útržkovitým scénám a nelineárně vyprávěnému příběhu vzbuzuje v divákovi řadu otázek, jaká je role jednotlivých postav dramatu, ale v polovině snímku odhalí karty a film funguje především díky emocím lítosti nad tragickou postavou podivínského krejčího. Pan Hire bydlí sám a jeho jedinými společníky jsou bílé myšky v teráriu. Ba co hůř, vedle příležitostných návštěv bordelu je jeho jediným koníčkem šmírování půvabné sousedky od naproti. Jednoho dne ale jeden z nich udělá krok ke sblížení... Jenže se nejedná o milostné drama, ale o hořký příběh nenaplněných citů. Pomalý film, kde i nelítostný zápas v boxerském ringu doprovází tóny smyčců klasické hudby. Celkový dojem: 80 %. ()
Priznám sa, úvod bol veľmi náročný a tiež mi to prišlo akosi dejovo nevyvážené. No postupne veľmi rýchlo, ako sa začali odkrývať karty a pozadie postavy pána Hire, tak ma to vtiahlo a už nepustilo. Režisérovi sa tu podarilo pomerne slušne vykresliť nemohúcnosť, samotu a nešťastie hlavnej postavy. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 ()
Velmi zajímavý film. Takový se dnes už jen tak nevidí. Smutný a hlavně nesmírně citlivý, jiné slovo mě teď právě nezapadá. O samotě, na kterou si člověk už skoro zvykl, ale také o vzplanutí, přece jen, co kdyby tohle náhodou vyšlo. Zahodit nálepku, kterou Vám lidé dali, bez toho, aniž by o Vás věděli cokoliv bližšího. Za pokus to přece stojí a pak už to půjde jak po másle. Třeba, snad, dám do toho opravdu všechno a budu jen pevně věřit a čekat u vlaku. Ona snad přijde... ()
Michael Nyman se z talentu stal hvězdou, kromě jiného také proto, že i takováhle hudba se může stát filmovou, ba dokonce, že se k němu může i skvěle hodit. Sám Monsieur Hire, který si s libostí Nymana často přehrává, je temnou postavou ani ne proto, jak se chová a co dělá, ale proto, že neznáme ani píď jeho minulosti. Ale ostatně tu neznáme u nikoho. Známe jen obrysy budoucnosti načtávané a do skicáku přítomnosti. Když se M. Hireovi tyto obrysy pokřiví a propletou, pak ví, že už nemá co ztratit. Vsadil vše na jednu karta a ta mu nevyšla. Film má dvě části: ta první, kdy ještě karta nedopadla na hrací stůl, se mi líbila více. Pozn.: Zajímalo by mě, zda by to fungovalo, kdyby všichni herci byli opačného pohlaví. ()
Reklama