Aimee a Jaguár

Vskutku báječná romance dle rozebrané semidokumentární knihy Ericy Fischer. Sapfická láska v Berlíně roku 1943 kvetla stejně přirozeně jako kdekoli a kdykoli jindy... Jen právě zde měla o tolik příkoří více. Nádherný příběh, velmi poučný co do složitosti doby. Ale také plný naděje a radosti. Někdy je skutečně snadné se zamilovat do filmu. (06.11.2016)

V té tragické době bylo na homosexualitu pohlíženo jako na zrůdnost, vždyť jen kolik homosexuálů označených růžovými trojúhelníky zahynulo v koncentračních táborech... Přestože tento příběh vypráví o lásce dvou žen, nekončí tragicky proto, že se jedná o tzv. zakázanou a nepatřičnou lásku, ale protože jedna z žen je židovka. Tento příběh nemoralizuje, jen zobrazuje lásku, která neměla čas se rozvinout a rozplynout ve všednosti. A o to je tento příběh smutnější. (17.11.2008)

Je dobře, že se na tenhle film nešetřilo s medvědema, protože i mě, člověka co si na filmovou romantiku moc nepotrpí tahle lesbí láska dostala. Ostatně když se do sebe během války uprostřed nacistickýho Německa zabouchne židovka a žena nacistickýho důstojníka má to grády už ve svý podstatě. Max Färberböck velmi směle prostřídával záběry lásky a štěstí s nálety a bombardováním spojeneckých vojsk, ovšem to všechno nic není proti famoznímu výkonu Marie Schrader ta tu židovskou holku plnou života, dychtivosti a emocí zahrála na jedničku s hvězdičkou, vlastně s medvědem. "Já nechci žít na věky, já chci žít teď" . (24.08.2017)

na pozadí druhé světové války tyranie, pod vedením vůdce Hitlera, se odehrává příběh několika žen, a jejich osudů, strachu, co s nimi bude pokud budou odhaleny , že jsou židovky, objevení lesbické lásky mezi dvěma ženami, jedna židovka, druhá ne, a jejich nelehký úkol žít tzv normální život, ale ve strachu z odhalení z gestapa, nacistů, poslední půlka je hodně dramatická, i za těchto okolností může být láska jedinečná, nekončící, vděčná za každý okamžik. (30.05.2010)

Lesbická romance poněkud netradičně zasazená do období druhé světové války. Jako zahráno velmi dobře, herecké výkony pěkné, ale tak nějak se to táhlo jak těsto na štrůdl... v podstatě první hodinu se tam nedělo skoro nic a skoro po celou tu dobu mi trvalo, než jsem si tak nějak poskládal kdo, jak s kým, proč, o čem to vlastně je a proč na to koukám... A taky mi přišlo docela zvláštné, že v té době a místě se na lesbičky pohlíželo skoro jako na samozřejmou věc. A lesbička - židovka, no jak to asi mohlo na sklonku války dopadnout. Ne, na čtyři to nebude. (20.05.2017)