MY 2

Hrůza. Proboha, to je za trest, i když nemáte absolutně žádné očekávání. Utrpení téměř od začátku až do hořkého konce. Řekněme, že námět by nebyl špatný. Řekněme, že při nějaké zvláště podivné konstelaci by se mohlo stát, že zákaznice zavolá uprostřed noci svému kadeřníkovi, on to nejen zvedne, ale ještě jí dovolí, aby u něj přespala. Tato situace by ještě mohlo být reálná, protože zákaznice je velice rozrušená, a po roztržce s manželem i pohmožděná. Mohlo by se i stát, že mezi touto dvojicí vznikne nějaké přátelské pouto. Ale způsob, jakým je to v tomto filmu prezentováno, selhává, protože všechny tyto situace nejsou podány uvěřitelně. Dialogy by ještě nebyly TAK zlé, ale filmu asi chyběl funkční dramaturg, protože když už replika není zcela stupidní, tak ji zabije intonace či celkový přednes. Plodková hrát neumí, ale na její obhajobu, tak de*ilní a blbě napsanou postavu by asi zahrál dobře málokdo (99% jejích počinů je nepochopitelných - nejvíc asi vyčítání kadeřníkovi-kamarádovi, že střídá partnery, na což jí on musí dennodenně připomínat, že je u něj pouze na návštěvě...). Steinmasslová se snaží, ale role stereotypně myslící snobky jí nesedne, takže nic. Sobota trapně přicmrndává svým obvyklým způsobem. Na druhou stranu se oba zúčastnili nejlepší scény z filmu, lépe řečeno jediné vtipné scény - bitky u kadeřníka v obýváku. A dostáváme se k vrcholu - masturbační scéna! Masturbační scéna bohužel není vtipná, jak bych bývala očekávala. Bohužel se divák (já) až stydí (a nejde o masturbaci, ale o tu scénu) a strká hlavu do písku, nebo pod peřinu. Obsahově je film PLNÝ stereotypů, které bych očekávala ve filmu z rozpětí let '86 - '94, a ne o dvacet let později. Jak jsem psala na začátku, a nevím přesně, kolikrát jsem to nahlas zvolala při sledování: za trest! Jako poslední věc zmíním naprosto otřesný hudební doprovod - zas ty sladkobolné ušeptané melodie s bezpohlavními vokály. Hrůza. (09.12.2015)

To téma je skvělé. A stejně tak je skvělé, že došlo k realizaci. Bohužel ale Slobodanka Radun si ukousla příliš velké sousto a vytvořila film postavený na dvou hercích bez toho, aby je oba uměla vést k herecké shodě. Námět MY 2 si umím představit jako vynikající televizní komorní záležitost, ale bez Plodkové a bez zbytečného pokusu o velké plátno, který zkrátka nevyšel. Současná civilní témata už ze své podstaty tady nejsou od toho, aby vysvětlovala. #finaleplzen (13.05.2015)

V případě My2 vlastně vůbec neškodí, že obsah klouže po přílišné stereotypizaci postav, ale co naopak škodí je polovičatý scénář. Ústřední dvojka je neuvěřitelně nevyrovnaná. Na jedné straně stojí Nosálek, jež si krade každou scénu pro sebe. Zatímco na straně druhé rachiticky podvyživená a nesympatická Plodková, která se může usmívat sebevíc, ale žádnou vřelost jí věřit nebudete. Totéž by se dalo říct o obsahu, který po hravé první půlce sklouzne ke směšně vykonstruované psychologické rádoby "sondě", jež fatálně selhává (Gay si k sobě nastěhuje ženu, kterou nezná, vytvoří si s ní během krátké chvíle silné přátelské pouto, aby vzápětí začal pochybovat o své sexualitě, kterou si byl jist po třicet let a v úvodní části filmu jasně dokazuje, že tomu nebude jinak?). První polovina téměř 4*, druhá dějově sotva 2* - připočteme-li naprosto parádní kameru musím dát solidní trojku. P.S. Pravděpodobně nejlepší a nejvěrohodnější role Adama Mišíka! (01.12.2015)

Ona ho miluje. On ji podvádí. Ona je nešťastná. On ji dál podvádí. Jak z toho ven? Slobodanka Radun sice není Alice Nellis, což na druhou stranu nemusí nutně znamenat handicap, naopak scénář se i přes nemnohá tvůrčí klopýtnutí s úspěchem vyrovnává s některými kontroverzními událostmi a je na něm znát jistá uvolněnost, pro současnou českou tvorbu spíše výjimečná. Zatímco Plodková i Vyorálek hrají své postavy spíše ledabyle, téměř bez špetky fantazie, v případě charismatického Ondřeje Nosálka v roli nespoutaného homosexuálního frizéra Tonyho je to herecký výkon hodný ocenění. Na lékarnických vahách přesně odvážený humor, který se v několika okamžicích mísí s pocity zoufalství a zklamání, rozhodně není lascivním komerčním zbožím, nabízeným druhdy v jiných filmech obdobné provenience, a lze tedy jedině s povděkem kvitovat jakkoli neobvyklou snahu o film s provokativním příběhem. Je to vstřícný krok k pochopení složitých mezilidských vztahů, v nichž opravdové přátelství, jak se zdá, znamená mnohem víc, než si myslíme. (24.11.2014)

Ústředním duem jsou Ondřej Nosálek, o kterém jsem nikdy neslyšel, a Jana Plodková, o které jsem slyšel, ale nic jsem s ni neviděl. A právě s představitelkou hlavní role jsem měl docela problém, protože občas hodně divně zní (nevím, jestli to jsou postsynchrony) a občas hodně šustí papírem. Dost mě zaskočilo, že je v jedné scéně vidět mikrofon, k tomu to má takové ty klasické dětské nemoci jako, že on mluví do plných dvěří, ale ona sedí za prosklenými. Největší problém ale je, že jakkoli se na některé scény dobře dívá a jiné jsou zase vtipné a zábavné, tak mě ale prostě vůbec nezajímá, jakým směrem se bude ubírat život třicetileté grafičky (to, že je grafička, jsem se dozvěděl až z obsahu na webu produkční společnosti). Postava matky, kterou hraje Milena Steinmasslová, je ovšem skvostná a Luděk Sobota jí také zdatně sekunduje. (20.11.2014)