Motocyklové denníky

Tradiční road-movie okořeněná především neokoukaným prostředím Jižní Ameriky, netradičním hrdinou v popředí a sympatickým emocionálním vykreslením známého revolucionáře Che Guevary. A to prosím téměř nezatížené jakýmkoliv politickým poselstvím, za čímž si stojím navzdory některým komentářům okolních uživatelů. Herecky výborné duo se pomalým tempem rozjíždí skrze Argentinu, Chile, Peru, Kolumbii až do Venezuely a rytmus roste společně s horkem kontinentu a film se pomalu přetavuje z cestopisu až k jednoduchému, ale přesvědčivému zobrazení motivů, které klučinu studujícímu medicínu dohnali až do země zaslíbené doutníkům a líbezné hudbě… (26.08.2009)

Tři holky sledují Motocyklové deníky, z toho dvě říkají, že se nudí a kdy se to rozjede. Ta třetí (já) se pořád ptá jestli to myslí vážně a "vždyť to není vůbec nudný" a nechybělo ani "on je tak krásnej". Film jsem ještě druhý den vstřebávala a přemýšlela jsem, jestli byl ten Che Guevara teda hodnej nebo ne. (13.08.2013)

Přiznám se, že pro Che Guevaru v jeho mladých letech mám slabost. Nechci tvrdit, že mě jeho "Motocyklové deníky" oslnily a změnily můj pohled na svět, to určitě ne, ale rozhodně můžu mluvit o tom, že jsem alespoň trochu pochopil, co Ernesta vedlo k tomu, že se stal tím, kým se stal. Pokud přistoupíte k "Motocyklovým deníkům" nezaujatě a nebudete se na Ernesta dívat jako toho šíleného revolucionáře, co si myslel, že spasí celou Jižní Ameriku a možná i Afriku, zjistíte, že se jednalo o mladého muže, který měl ideály a ty ideály během jedné cesty vzaly za své. Ernesto se se svým přítelem Albertem Granadem, který ho o mnoho let přežil, vydal na cestu po Jižní Americe, kdy chtěli poznat všechny kouty a všechny různé podnebné podmínky. Jejich cesta rozhodně nebyla jednoduchá, kromě trochu komických situací, kdy je zrazovala jejich motorka a oni končili v příkopě nebo podření na cestě, se dostávali i do větších trablů, protože se často projevovalo Ernestovo astma. Povětrnostní podmínky jim také vždy nepřály a sem tam se setkali i s nepřátelstvím v podobě lidí. Ale právě lidé je většinou překvapili. Hlavně chudí lidé. Ernesto, chlapec z bohaté rodiny sledoval, jak chudí lidé žijí, jaké podmínky musí trpět, podmínky, o kterých se jemu ani trochu nezdálo. Tyto zkušenosti nakonec vedly k tomu, že se stal tím, čím se stal. Uvědomoval si, jak je život pro některé vrstvy nespravedlivý a měl pocit, že jedině revolucí, jedině výraznou změnou a nastolením nového režimu je možné docílit lepšího stavu pro všechny. Nepodařilo se mu to ani jednou a nakonec se sám stal nenáviděným člověkem, který byl raději popraven. "Motocyklové deníky" nejsou ani trochu propagandistickým filmem, stejně jako se nejedná o film, který chce Che Guevaru omlouvat. Ernesto byl v době své cesty příliš mladý a příliš jiný než jeho budoucí já. Když prožil cestu, během níž "Motocyklové deníky" psal, byl jiným člověkem. Myšlenky na změny se v něm již rodily, ale vykrystalizované neexistovaly. "Motocyklové deníky" jako film jsou tak věrným přepisem cest, které vedly ke zrození člověka, který je i v současnosti ikonický. Mladé generaci, která ho odsuzuje, doporučuji přečíst si jeho knihu, podívat se na film, a pak až nadávat na to, jaká to byla zrůda. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/motocyklove-deniky-proposition-v-zajeti.html (02.03.2013)

První hodinu jsem se velmi příjemně bavil, film svižně ubíhal, hodněkrát mě rozesmál - byla to oslava mládí a cestování. Pak ovšem přicházejí sociálně-kritické pasáže, podávané tak tupě, že jsem se místy musel smát. Závěr mi původně sympatický snímek skoro znechutil docela. Ale co taky čekat od filmu ze života budoucího revolucionáře, že ano? (25.09.2005)

Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem viděla... Ať si to někteří označují za politickou agitku, snůšku lží o Che Guevarovi, jeho nehoráznou idealizaci, já říkám: No a co. Tohle nebyl film o Che Guevarovi, ale film o mladém skorodoktorovi Ernestovi, který se se svým přítelem vydal na cestu po Latinské Americe, aby ji poznali i jinak, než jen z knížek. Kdo by nechtěl zažít krásy, o kterých se dočte v knížkách? Nádherná příroda Latinské Ameriky je fascinující, stejně jako musí být úchvatné procházet se po Machu Picchu... A pár, který potkali na cestě Atacamou k dolu, byl jednou z nejkrásnějších dvojicí, jaké jsem kdy viděla. Opravdu nechápu, jak někdo může (nejspíš) rozhořčeně napsat, že tu "není zmíněno nic o jeho pozdějších skutcích". No to asi proto, že to není životopisný film o životě, činech a smrti Guevary, není to film, který má podávat výpověď o jeho komunistické činnosti. A ti, kteří snižují hodnotu filmu kvůli tomu, o kom byl, trpí bohužel předsudky. Smutné a poněkud povrchní. Co třeba zloději a vrazi Bonnie a Clyde? Nebo Mesrin? (05.03.2009)