Anima Mundi

40% - Přehlídka nádherných záběrů na zvířátka podbarvená hudbou Philipa Glasse. Z celku je bohužel cítit touha dělat umění. Mně ale nestačí jen sestříhat obrázky rozličné fauny, kterých jsou plné přírodovědné dokumenty, a pustit pod to pár hudebních tracků. Glassova umělá elektronická hudba navíc v kontrastu s přírodními scénami působí jako pěst na oko. Zkoušel jsem tedy vypnout zvuk, a pustil jsem si k filmu jinou hudbu. Od Bacha po Ligetiho, vše bylo mnohem působivější než Glass, a tento pokus mi odhalil, jak jednoduchý přístup patrně Reggio zvolil k vytvoření atmosféry, která se mi zdála tak laciná… Poselství na závěr v několika jazycích pak mi připadlo jako hrozná křeč. Jedna hvězda za kameru a další za rozumnou minutáž. (17.05.2007)

Do třetice všeho dobrého spojení dvou mistrů obrazu a zvuku na téma života na Gaie, pro >pána tvorstva< planetě Zemi. Byť s kratší stopáží jde o další silné podobenství, tentokráte o světě, životě a duchu zvířat, dnes utlačovaných a ničených ve jménu práva silnějšího... - - - P.S. Stejně tak jako u předcházejících i tentokráte vynikající soundtrack jako svébytné hudební dílo v diskografii Philla Glasse... (31.05.2006)

Hudebně přírodní dokument který rozhodně nenudí. Neustále je co sledovat a žasnout nad krásou přírody. Obraz se skvěle doplňuje s velkolepou Glassovou hudbou. Opakují se zde motivy jako například oči zvířat nebo běh stáda. Obdivuji práci štábu, který sesbíral a sestříhal obrovské množství materiálu přírody. Poklona. (18.02.2022)

Kombinace Reggio - Glass prostě funguje. Jsem moc rád, že Reggio zpracoval i téma říše zvířat a nenechal soustředění jen a pouze na lidském konání a člověku. Trochu mě ale mrzí, že Anima Mundi nemá delší stopáž. Určitě by tento obsah snesl hodinu, ne-li stejně jako Koyaanisqatsi. Každopádně snímek je přehlídkou úžasných záběrů, střihu a především naprosto skvělé hudby, přičemž vše spolu tvoří koherentní a impozantní celek. 80% (12.04.2016)

Pro znalce Reggiova díla předvídatelná stavba - dlouhé, originální záběry přírody (resp. zvířat) doplněné hudbou od P.Glasse, bez jediného slovíčka komentáře. Snad ještě více než ve třech známějších dílech této dvojice se tu ale podle mne projevuje podobnost tvůrčích přístupů obou z nich. Minimalistická je nejen Glassova hudba ale také režie Reggia. Pozornost se soustředí čistě na detaily zvířecí existence. Samozřejmě veškerá interpretace dění na plátně je čistě na divákovi, který může jen žasnout nad krásou pohybu, neskutečnými podobami různých životních druhů od mikrobů až k mnohobuněčným organismům nebo se s pokorou zadívat do upřímného pohledu zvířecích očí. Celé dílo na mne pak působí jako jednoznačná oslava bytí (zde ve formě zvířat) tohoto světa. Osobně jsem velký fanoušek tohoto druhu výtvarné kinematografie, takže pro mne jasných 90%. Strhávám jen jednu hvězdičku za délku (chtěl bych delší ;)) (19.10.2009)