Vražedné práva

Tento seriál jsem zaznamenala hned po jeho uvedení. Slyšela jsem na něj jen samou chválu, tak jsem se vyhýbala spoilerům a věděla jsem, že se na to chci začít dívat. A jak jsem jednou začala, tak už jsem nedokázala přestat. První půlka první série mě tak chytla, že jsem skoro zapomínala dýchat. Přítomnost byla provázaná s flashbacky a to mě na tom právě hrozně bavilo. Musela jsem si nejdřív trošku zvyknout na "styl" vyprávění, nechápala jsem, proč se některé scény opakují, ale jakmile jsem pochopila, že každý díl je jakoby zaměřený na jinou postavu a na její úhel pohledu, tak jsem byla nadšená. Potom, co jsme vlastně zjistili, co se tu noc stalo, druhá půlka série lehce klopýtala za tou první. Avšak stále mě to dost bavilo. Druhá řada je sice dobrá, ale stále nesahá první ani po kotníky. Vrací se osvědčené flashbacky s přítomností (i když v trošku "upraveném" stylu), zápletka mě tolik nechytila, ale stále si uchovávám nadšení. 5* (12.01.2016)

Někdo za kamerou si zřejmě uvědomil, že o vlivu programového sráčství na morálku a vnitřní integritu by bylo fajn něco říct, a pak to něco už zapomněl dodat. Čučet na sociopaty, jak využívají každé skulinky v systému, a když žádná není, tak si ji prokopnou, je na jednu stranu zábava (Sherlock v podstatě nic jiného není), na tu druhou je tu ale patrná neochota připustit, že postavy skutečně jsou amorální hajzlové. Nejvíc je to vidět na protagonistce, která není ani tak komplikovaný člověk s veřejnou a soukromou tváří jako spíš soubor protikladů, co se mechanicky střídají podle potřeby zápletky – jednou emancipovaná stíhačka, o chvíli později mentální věchejtek na pokraji zhroucení; jednou bezskrupulózní svině, co v touze po vítězství obětuje cokoli a kohokoli, v další scéně mateřská figura poháněná zájmem o spravedlnost; jednou vezmu na vědomí, že hájit přiznané zrůdy je moje práce, jindy ovšem zmanipuluju okolnosti, aby nová zrůda skončila za katrem; jednou zneužijem systém, v další epizodě vyhrajem případ poukázáním na zneužitelnost zcela zjevně vadného systému, aniž bychom tenhle rozpor nějak reflektovali nebo se jím chraň Bůh nechali charakterově nějak posunout, atd. atd. Takhle ze seriálu nezbývá nic než retardovaná, nepravděpodobně dramatická čumenda postavená na sledu náhod a izolovaných scén a narvaná cliffhangery ve stylu Dana Browna. No nic proti, lidi vypínaj mozek i u větších hovadin. (02.02.2019)

Málokdy se najde americký seriál, který by byl chytrý a měl by zajímavou zápletku, vodil by nás za nos a každý díl končil nějakým cliffhangerem. Když tak pátrám v paměti, naposledy jsem takový seriál viděla, a to Dextera. A to je sakra dávno. Za mě plný počet hvězd. Jediné obrovské mínus je 15 dílů v sérii (zatím shlédnuta jen ta 1.), protože děj je pak hodně nastavován vatou a nebránila bych se minisérii o 8 dílech jako třeba True Detective. I těch pár dílů nahuštěných pouze hlavní zápletkou by splnilo účel. 2. série je bohužel max na 3 hvězdy, neboť se vlastně jen kopíruje zápletka první série, celkem zklamání. Seriál měl zůstat jen u jedné série. (11.02.2016)

Skvěle promyšlený, napínavý seriál, který je díl od dílu lepší díky dvěma časům, které se k sobě postupně přibližují. Co epizoda, to pár dílů do velké skládačky, která postupně vrcholí. Další věc, díky které hodnotim seriál tak kladně, jsou kvalitní herci a jejich skvěle napsané postavy. Každá postava má v každém dílu svojí důležitost, líbí se mi, že seriál není zaměřený na jednu, ale rovnou na asi 7 postav a žádnou neposunuje do pozadí, zároveň jsou mezi postavami stále nové vztahy a postupně se odhalují jejich tajemství. Edit: konec, poslední dva díly jsou naprostá bomba. |||| 2. série - Po shlídnutí druhé série nemam slov! Postavy se stále rýsujou a ve druhé sérii jim už dává psychika pořádně zabrat, plot twist střídá plot twist a seriál si s divákem pohrává a neustále překvapuje. Na třetí sérii se už těšim jak děcko na Vánoce. (24.12.2015)

Od scenáristů Chirurgů, True blood či Prolhané krásky těžko očekávat promyšlené krimi kvalit napr. Mindhuntera. Ovšem když se věci neznalý jedinec podívá na místní dosti vysoké hodnocení (81 %!) a představitelku hlavní role, kterou je vysoce kvalitní „seriózní“ herečka, nelze nemít očekávání. ABC dokázalo v roce 2014 uhnat už tehdy etablovanou Davisovou a v tom spočívá hlavní problém seriálu. Davisová totiž všechny herce přehrává o několik tříd – vypjatá niterná zhroucení, charismatické výstupy u soudu nebo mentorování studentů. Různé módy se u ní ale střídají tak často, že po pár epizodách začne být jasné, že seriál se nesnaží být ani trochu uvěřitelný, týká se to i vedlejších postav a jejich nedostatečně prokreslených změn v chování. V porovnání s Kravaťáky má seriál humor téměř nulový a navíc ještě poněkud otravnou postavu naivního a snaživého underdoga Wese./// Premisa první řady zní na papíře atraktivně a s přivřeným okem lze podzápletky ještě akceptovat, jak se však zvyšuje počet mrtvých a odhalují pachatelé ze samého středu Keatingové, začíná to být už poněkud směšné. Po zhlédnutí první série jsem si přečetla hlavní zvraty celého seriálu a nestačila se divit, jak moc se Vražedná práva ubrala k telenovele. Pokud jste ale milovníky dramat z amerických soudních síní jako já, můžete tomu dát šanci. 60–70 % [1. série] (19.08.2021)