Florencino kníhkupectvo

Takový pěkný film a takhle ho zdepresit... Úmorná, uplakaná hudba, uondaná atmosféra, beznadějné, bezútěšné, smutné celé, přitom stačilo málo. Odlehčit to kvalitní hudbou, přidat o špetku víc úsměvných, drobných momentů a jinak bych neměnila nic. Stala by se z toho sice variace na Čokoládu, tvůrci se toho asi chtěli vyvarovat, ale udělali chybu. Já bych šmrncovní, nostalgický příběh o anglickém knihkupectví milovala. A Bill Nighy? Ten byl NEJVÍC! Romantika největší! Patricia Clarkson v roli mrchy- excelentní. (02.12.2020)

Ač má film cca hoďku a tři čtvrtě (bez titulků), tak zřejmě nestihnul pojmout dostatečně všechny příběhové linie. Chtělo to navíc minimálně několik scén. Ještě jednu o prohloubení vzájemných sympatií Emily a Nighyho, ještě nějaké studené setkání Emily a Patricie a ještě zobrazit pár dalších postav celého městečka. Když už teda objednala 250 výtisků Lolity, tak těch obyvatel muselo být aspoň tisíc. Bylo to pěkně natočené, jako byste v tom městečku už kdysi byli ... ale ta zkratkovitost lépe řečeno nerozvití toho příběhu tomu uškodila. Docela by mě zajímal názor někoho, kdo četl předlohu a snad mi potvrdil, či vyvrátil domněnku, že kniha toho obsahovala daleko více ... (20.05.2019)

Místo je popsané jako „tady čte jen jeden člověk a ten zase nesnáší lidi“ a hrdinka dle očekávání se svým plánem narazí. Hlavní odpůrkyní je postava dámy Clarksonové, z jejíž povýšené blahosklonnosti ukapává jed i v nejbanálnějších větičkách, natož když se snaží vystrnadit Florence ze starého domu. Mimochodem bitva o budovu představuje vcelku nudnou záminku. Daleko zábavněji se rozvíjí skrytá válka zabalená do zdvořilého přijímání salonních trapasů. Nálada tak trochu připomene klasiku Jane Austenové jako Pýcha a předsudek či Rozum a cit, ovšem modernější maloměstské retro je paradoxně krotší a melodramatičtější. Do značné míry za to může literárně zbarvený průvodní komentář, popisující hrdinčino konání i rozpoložení ve třetí osobě, a to včetně frází typu „odvahu jí nikdo nemohl vzít, i když sen ano“. Místy se také zdá, že původem španělská režisérka Isabel Coixetová zkusila do britské zdrženlivosti propašovat více vášně typické pro ženské příběhy, ovšem převážně bez humoru. Potěšila mě postava Billa Nigha jako samotářského podivína, jenž podnikavou vdovu podporuje svým tichým způsobem: „Nepochybně vás navštívím, pokud někdy půjdu ven, což nedělám.“ Je skutečným požitkem sledovat, jak se stárnoucí rocker z Lásky nebeské mazlí se slovy, jak úzkostlivě si udržuje výraz přirozeného aristokrata vlastní mysli, stranícího se všech vůkolních malicherností. Když se pak ve finále Nighy utká ve slovní přestřelce s Clarksonovou, začne to na plátně konečně jiskřit.Na jedné straně její usměvavě proradná jízlivost, na straně druhé bravura gentlemana, který při zachování veškerých společenských pravidel dokáže zralé dámě sdělit, že je „odpudivá až odporná“. Což postava Clarksonové skutečně je, ale přitom si umí získat i pochopení se špetkou soucitu. Neboť zrod knihkupectví pro ni znamená symbol příchodu vetřelce, ohrožení jejího dosavadního vladařského statutu v ospalé komunitě izolované od zbytku světa. Coixetová už natočila průkaznější filmy, ale Florencino knihkupectví v pravý čas dokládá, že karlovarská čestná cena pro Clarksonovou je ve správných rukou. (29.11.2020)

Mám rád knihy. Možná i proto jsem přidal tu pátou hvězdu, ač se to tu vymyká od normálu. Pořád ale musím říct, že se jedná o krásně obyčejné lidské drama Florence Greenové, která se lopotí se svým životem, až se rozhodne na krásném anglickém místě otevřít knihkupectví. Kolem ní ale korzují lidé jak z klasického shakespearovského dramatu. Jednou dobří, podruhé zlí a tento film je právě o vztazích s těmito lidmi. Emily Mortimer tu melancholií nasáklou dámu zahrála s naprostou grácií a musím říct, že o chlup lepší byl už jenom Bill Nighy, který ten její mužský protipól zahrál s takovou lehkostí, a přidal k tomu myšlenky tak vznešené, že se mi rázem tato jeho postava stala jednou z těch nejmilejších a nejzajímavějších, které kdy zahrál. Florencino knihkupectví mi neskutečně sedlo. Je pro mě zážitkem, který mohu zažít jen v případě, kdy od filmu nic neočekávám (zde je v modrých číslech) a pak mě uchvátí svojí náladou, která mně osobně neskutečně sedla. (30.12.2020)

Dovedu si představit (pokud se to již nestalo) starší dámu, která si ke mně přisedne na lavičku v parku, v čajovně či kavárně, a vypráví mi tento příběh. Ano, je to běžný, snad i tuctový příběh (mnohého ho by mohl nudit), v němž nepostižitelné zlo (tj. zločiny působící v šedé zóně spravedlnosti) deptá a ničí člověka, který chce uskutečnit svůj malý a skromný sen. Ale jde tu také o to, jak mocnou posilou v tomto klání je přítel (stařec, dítě), snad i jakákoli sympatizující osoba. Pozn 1: Český název pro tento "obchod" je knihkupectví, na rozdíl od různých druhů prodejen (ryb, PC atd.), důraz se zde ale klade na kupování a ne prodej. V ostatních jazycích (book shop, Buchladen, librería nebo Casa dei Libri) jde o pojmy spíš neutrální. (08.10.2018)