Černý monokl

Někde ve Středozemním moři u břehů Korsiky jsou ukryty důležité dokumenty vztahující se k událostem druhé světové války. Přesné místo úkrytu zná jediný důstojník někdejší německé elitní jednotky, jehož osloví francouzský tajný agent Dromard. Ten má za úkol vymáhání válečných reparací a věří, že dotyčná skrýš v moři kromě dokumentů obsahuje i nějaké další cennosti, ne-li přímo poklad. Není proto divu, že v lokalitě začnou vzápětí slídit i britští a sovětští agenti tajných služeb.
Přelom 50. a 60. let byl ve francouzské kinematografii ve znamení vzniku řady průměrných kriminálek se špionážní zápletkou. Jako nepříliš originální příběh začíná i film ČERNÝ MONOKL (Le monocle noir, 1961), ten se ale vzápětí mění v kuriózní frašku, kde kriminální žánr hraje jen podružnou roli zásluhou především invenčního přístupu režiséra Georgese Lautnera. Svým základním schématem spadá film do kategorie tzv. noir filmů, právě Lautner ale z tohoto žánru dokázal vytěžit překvapivě i komediální potenciál, což snímek ČERNÝ MONOKL vyvyšuje nad průměr dobové produkce počátku šedesátých let. Jeden z nejlepších výkonů své herecké kariéry tady podal Paul Meurisse, za zmínku stojí i participace dobové, dnes však již značně pohaslé německé hvězdy Elgy Andersen. Bez zajímavosti není ani fakt, že svou poslední filmovou roli zde ztvárnil Pierre Blanchar, jedna z ikon francouzské meziválečné kinematografie. Ve Francii proběhla premiéra filmu 29. prosince 1961. Komerční úspěch pak Lautnera vedl k práci na dalších dvou filmech s postavou agenta Dromarda (v hlavní roli opět Paul Meurisse). (argenson)