Réžia:
Xavier DolanScenár:
Xavier DolanKamera:
André TurpinHrajú:
Anne Dorval, Suzanne Clément, Antoine Olivier Pilon, Patrick Huard, Alexandre Goyette, Michèle Lituac, Viviane Pacal, Natalie Hamel-Roy, Isabelle Nélisse (viac)Obsahy(1)
Film Mami! je příběhem dospívajícího Steva s diagnózou ADHD a jeho mámy Diane, která i přes doporučení odborníků trvá na tom, že svého syna dokáže zvládnout, a že její syn dokáže zvládnout školu. Když do jejich života vstoupí ještě utrápená sousedka Kylea, vydají se společně na hodně divokou jízdu, kdy se záchvěvy štěstí, bezpečí a spokojenosti v mžiku mění na eruptivní výbuchy násilí a hlubokou beznaděj. Nahoru a zase dolů, jak už to tak v životě bývá. (Artcam Films)
(viac)Videá (2)
Recenzie (232)
Spoilery! Zpočátku mi velmi vadil čtvercový formát obrazu. Když už jsme si všichni ozdobili zdi obrovskými televizemi, tak bych rád využíval jejich celou plochu. Po chvilce sledování jsem si uvědomil, že díváme-li se na obraz 16:9, tak stejně nejsme schopní plně zaostřit na kompletní obraz, nýbrž pouze na čtverec uprostřed. V tomto snímku Dolan hrozně rád a velmi detailně zabíral grimasy postav. K tomuto účelu jím zvolený formát dokonale seděl. Divák nebyl rozptylován zbytečnostmi okolo a mohl se plně soustředit na propracovanou psychologii postav, o které celý film vlastně je. Dvě herečky a jeden herec zahráli své postavy úplně brutálně. Ani se mi nechce věřit, že má snímek na svědomí v té době 24letý režisér. Pochválit musím i vynikající výběr písní, které do daných scén skvěle seděly a dotvářely tak ještě intenzivnější atmosféru. Naopak mě mírně zklamalo, že jsem se nedočkal nějakého toho spinkání synáčka s maminkou nebo alespoň s paní učitelkou. Měl jsem pocit, že k něčemu takovému snímek svými náznaky dost okatě celou stopáž směřoval. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. ()
Drama jak bič, ve kterém se poměr obrazu přelévá ze "čtverce" do klasického rozlišení podle toho, jaká nálada právě ve snímku vládne. Už jen tento fakt vás může hodně ovlivnit, agresivní Steve (no nebuďte takoví, s ADHD) jede na kole (nebo na skejtu nebo na nákupním vozíku), je šťastný a rukama odtlačí šířku obrazu do stran. Ale těch šťastných chvil tam zase není hodně, přece jen Xavier Dolan nenatočil romantickou komedii, ale poměrně realistické psycho s četnými vulgarismy, kde se jedna matka snaží přesvědčit své okolí, že může zvládnout svého syna sama. Může? (zhlédnuto ve filmovém klubu o pár lidech, vynikající atmosféra) ()
Mno byl jsem na to zvědavej, ale moc mi to nesedlo. Originální? No možná originální formou provedení, ale obsahem už nikoliv. Pro mě dost klišoidní. Synek je až moc velkej čuráček a jeho máma to střídavě zvládá až nezvládá někdy až z nepřirozenou grácií. Jako neříkám, že pár scének mě vulgaritou a jistou ujetostí nezabavilo, ale jako celek mě to nic nedalo a ta zbytečně přehnaná délka tomu taky zrovna nepřidala.40% ()
Do nějaké 125. minuty jsem si říkala, že už se na "Mami!" v životě nepodívám; jedná se totiž typického zástupce filmů "na jedno zhlédnutí". Teď si ale říkám, že se případnému repete (např. prostřednictvím Filmového klubu, bude-li v něm ČT pokračovat) bránit nebudu, ba co víc, dokonce ho uvítám. S odstupem času si totiž stále více uvědomuji, jak silně na mě některé scény zapůsobily. Herecké výkony velmi dobré (na Kanadu:-)), postavy vám v jednu chvíli lezou na nervy a vzápětí jim upřímně fandíte, formát obrazu netypický a jeho změny načasované skvěle. Nejsilnější momenty: taneční večer, skupinové focení, karaoke, obchoďák, vysněná vize budoucnosti + vše od závěrečného "výletu"... Jo a co se výběru písniček týče, nadávejte si, jak chcete, ale mně se trefili do vkusu úplně maximálně.;-) ()
[ČSFD projekce] Zbytečně a velmi pochopitelně nadhodnocené rodinné drama o výstřední matce, která zapomněla, že čas stále běží a každý stárneme, a jejím vulgárním hyperaktivním synovi, který trpí návaly agrese a oidipovským komplexem. Jistě se najde spousta chytrých hlav, které budou z hoven slona vyšprtávat buráky, jak je jejich častým zvykem, a v tomto silném a chaotickém díle naleznou odpovědi na otázku života, vesmíru a vůbec. Mně osobně to přišlo jako pokoušet se podojit vola. Pokud opominu tuny nadávek, které tvoří prakticky celou kostru samotného dramatu, bylo to celkem snesitelné, ač jsem se poslední půlhodinu neustále díval na hodinky a očekával brzký konec, nicméně neuspokojivé a místy dokonce k smrti nudné. Věřím, že Dolan se chtěl vyšvihnout na světovém žebříčku, což mu nemám za zlé, a tak vypochodoval na světlo světa s tímto předlouhatánským nimráním v soukromí dysfunkční rodiny. Nevšední pojetí. Nadstandardně na mne zapůsobilo jen zužování a rozšiřování obrazu na plátně, které vyjadřovalo dramatičnost, respektive euforii okamžiku. Jinak se děj skládal jen z mozaiky maniodepresivních okamžiků. Kdyby celý film měl zhruba 15 minut a byla v něm scéna s vysněnou budoucností a konečným řešením bystré té ženy, kterou ostatní zoveme máti, patrně by to dostalo více hvězd, ovšem tenhle táhnoucí se patos je až moc. Střih! 45% ()
Galéria (31)
Zaujímavosti (4)
- Film byl vybrán jako zástupce kanadského filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film. (dwdb)
- Po projekcii v Cannes zožal film vyše 5-minútový potlesk. (Zdroj: ASFK)
- Mommy je druhým filmom Xaviera Dolana, ktorý je zameraný na vzťah syna s matkou. Prvým bol J'ai tué ma mère (2009). V oboch si postavu matky zahrala Anne Dorval. (nirvana91)
Reklama