John Oliver: Co týden dal a vzal

Já... já to nechápu. Nestává se mi to tak často, proto se divím. Jakto, sakra?! (ouvej, zapomněl jsem se podívat do POMOva slovníčku naučného, zda to není moc ošklivý termit) ... Především díky počáteční zvědavosti se mi podařilo dokoukat několik epizod téhle zoufale nevtipné šaškárny, a z každé jsem se cítil jen o fous míň vyčerpán, než z rozdováděného Mareše obmotaného stylovým kašmírem, co se na Primě urputně snaží parodovat Jimmyho Fallona. John Oliver mi přijde zhruba stejně zábavný, jako jeho gastro-jmenovec při míchání Casear salátu, a i přes veškerou minimální snahu se mi nedaří přijít na to, proč ostatním ne. Chápu, že s nerdovskými brýlemi je ten obšlehlý model "satirických" TV zpráv, co už asi 150 let běží pravidelně v SNL, o něco schůdnější i pro středoproudé masy, které do sebe s radostí nechají násilně natlačit veškerý zaručeně "osvětový" blaf, pokud se při tom zvyšuje hlas, mává rukama a bujaře pleská do kolen z publika, ale tohle prostě není vtipný, zatraceně (ha, snad nekonfliktní ekvivalent). Ne a ne a NE! 2* (30.10.2015)

100%. Nikdo na světě neumí tak geniálně kombinovat britský a americký humor, a navíc ho skloubit se závažnými až alarmujícími tématy, o nichž dokáže nikoli bezduše a účelově, jak to u komiků často bývá, ale velmi zajímavě a chytlavě hovořit. To je přidaná hodnota, která většině moderátorů amerických talk-show chybí; nikoli Last Week Tonight, která je dokonalou sondou do amerických duší, jímž se Oliver dokáže svým černohumorně sarkastickým pojetím tématicky zpravodajských monologů dostat až na dřeň, a když i normálně třeba nepříliš vtipnou myšlenku interpretuje muž jeho charismatu a sebedůvěry, je to vždycky špičková zábava, ze které už si nenechám ujít jediný díl. Je fantastické, jak Oliver dokáže otevřít Američanům oči v tématech, která sice zneužívá ve prospěch zábavy, ale zároveň jimi nutí k zamyšlení a intelektuálně tak podsouvá společnosti pocit viny a povinnosti hledat řešení a diskutovat o otázkách i za hranicemi humoru. Vrcholná osmdesátiprocentní zábava s dvacetiprocentní dávkou intelektuálně-politicky-společenského ražení, a to je přesně poměr, který můžu. A je třeba dodat, že pokud prezentuje své reálné názory a není to "jen" scénář, tak v osobní rovině s Oliverem v 99% případů názorově sympatizuji, a taková shoda je extrémně vzácná. John Oliver je Bůh a Last Week Tonight satirická show tisíciletí! (30.10.2015)

Nulova originalita a John Oliver ma zhruba 1% komedialniho talentu Jona Stewarta (nevypipana sprosta slova humor sama o sobe nedelaji), ale ano, urcity investigativni prinos se tomu uprit neda. Pro me ale Oliver i tak navzdy zustane ve stinu sveho mentora, nejgenialnejsiho politickeho satirika moderni doby. (22.10.2015)

Stephen Colbert na steroidech. John Oliver dokonle stírá rozdíl mezi komedií a angažovanou žurnalistikou. Udělat z jakéhokoliv problému show, aby ho veřejnost začala vůbec vnímat, působí u britského imigranta víc jako volba než nutnost. A možnost, jak tuhle antireklamu na USA provozovat. UPDATE 2021: Mediální Armageddon se dotkl prakticky všech. U něktrých to nepřekvapí, u jiných spíš zamrzí. (03.06.2015)

Zpočátku to bylo dobré, líbilo se mi, jak měl svoje názory podložené důkazy a citacemi přímo z různých dokumentů, či zákonů. Ale později právě toto začalo upadat. Například když komentoval Trest smrti, tak zmínil částku, kolik tyto tresti smrti stojí, ale už neřekl, jak k tomu číslu došel a co vše je v něm zahrnuto, což je dost podstatné (může tam být třeba zahrnut pobyt ve vezení až do provedení rozsudku..), což by dost zkreslilo jeho názor. Celkově pak podobné nepřesnosti začaly přibývat, což mě poněkud zamrzelo... (18.02.2015)