Čo sme komu urobili?

Taky jsem si při sledování tohoto filmu kladl otázku: "Co jsem komu udělal? Kterej sadista mi tenhle film doporučil? Ten debil!" Bylo mi řečeno, že to má být komedie - a já viděl tragédii. Jsem ze srdce rád, že jsem na tohle nemusel do kina a vysolit nekřesťanské peníze. Ne, rozhodně nejsem Ortelista dementista, co učí děti zpívat "mešitu" a "bílou orchidej", ale multikulti humor se musí umět. Určitě ho nedosáhnete tím, že bude omílat fórky s obřízkou. Což o to, nápad na film byl dobrý, ale provedení hodně slabé. Svou vinu asi nese i unylý dabing. Jinak plně podepisuji komentář frbulky. (25.04.2017)

Komedie na úrovni, ve které opět září mistři filmařiny v Evropě. Francouzská produkce je zkratka spolehlivá kvalita. Co táhne film nahoru je především perfektní ulítlý nápad, solidní herecké výkony a spousta zajímavých, ironických a inteligentních dialogů. Doporučuji tedy před spuštěním filmu, si co nejvíce zjistit o všech náboženstvích ( tradice, zvyky, národní jídlo), aby jste se při některých humorných scénách neztráceli. Za mě paráda ač jsem se smíchy na zemi neválel, je to velmi příjemné a zábavné. Vhodné pro celou rodinu. 80% (14.12.2014)

Nejlepší vtipy byly ty vzniklý pošťuchováním tří, později čtyř zeťů. Zdálo se mi, že komediální veterán Clavier tam hrál druhý housle a nižší hodnocení dávám hlavně proto, že v druhý polovině tomu dost došel dech a vtip se jaksi vytratil. Jinak z popichování mezi kulturami se dalo vytřískat určitě ještě víc vtipů, nebo aspoň já jsem jich čekala trochu víc. Třeba ožrání obou otců, to mohla bejt sranda a přitom to nakonec ani moc vtipný nebylo. Na druhou stranu - společný oběd, sněhulák nebo první setkání rodičů a "Kofiho," to byly povedený kousky. Clavierova filmová manželka Chantal Lauby byla mnohem sympatičtější postava, než ta Clavierova, potažmo byla to prostě nejsympatičtější postava vůbec. Nebylo to špatný, ale mohlo to bejt lepší. (03.03.2016)

Mít za zeťáky pohodové Číňany, Araby, Židy či Černochy považuji za lepší, než fanatické věřící v cokoli. Já zkrátka nejsem rasista a kdybych měl čtyři dcery, tak je klidně provdám za čtyři tmavočechy, kteří by museli splnit pouhé čtyři standardní podmínky - čistý trestní rejstřík, stálé zaměstnání, šlechtický původ a titul z Oxfordu. To takový Claude Verneuil menší rasista je, ale jeho touha po vybledlém katolickém zeťákovi je tak úporná, až je zábavná. Stejně tak jako nadšený zpěv Marseillaisy v podání přistěhovalců nebo vynikající výměny názorů mezi bílým a černým rasistou. Já se zkrátka pobavil tak, že se u mě tak nějak pozitivně změnil i pohled na uprchlíky. Už bych je nevracel do jejich domoviny nakrájené na kostičky, ale posílal bych je v balících za zdrojem svých obtíží na adresu 1600 Pennsylvania Avenue Northwest, Washington, DC 20500, USA. (07.08.2015)

Příjemná a pohodová komedie o multikulturní Francii plná nekorektního politického humoru. Trošku mě zarmoutilo, že humor nebyl o pár trošiček černější. Myslím si, že u takového nápadu se mohl režisér, popřípadě scénáristé rasisticky vyřádit. Takových těch scének, kdy se smějete tak, že spadnete z posedu se tu věru nedočkáte. Trošku mi přišlo, že se páni tvůrcové hodně báli, aby náhodou někoho neurazili moc. Co víc dodat? Velmi příjemně mě překvapili, pro mě osobně zcela neznámí, herci a herečky. Ve vzduchu poletuje příjemná francouzská pohoda. No, podívat se na to rozhodně dá. Že bych si z toho promočil trencle to zase ne. Takové spíše slabší 3 *. (15.12.2014)