Na lane

Nevidieť tento film v IMAX 3D, bol by to určite slabší zážitok. Prvá časť filmu ma obsahovo a pocitovo až tak nezasiahla, nakoľko počúvať arogantného, nepríjmene sebavedomého hlavného hrdinu, ktorému slová ako pokora, úcta a vďaka ani oblúkom nič nehovoria, mi neprišlo príliš zaujímavé. Keďže som očakávala šikovného umelca plného vášne k povrazolezctvu, ktorý na lano skladá nie len svoje nohy, ale celé svoje srdce, bez ohľadu na to, či ich opäť niekedy položí späť na zem, dlhšie sa mi nedostával žiadny priestor na vybudovanie si akýchkoľvek sympatií. Ale každý sme iní a niekto sa proste potrebuje ocitnúť 400m nad zemou, aby tú pokoru našiel. Spolu s Annie som bola preto veľmi vďačná, keď si Philippa k sebe povolali dve vežičky. Bála som sa, že záverečný výstup, na ktorý som sa pochopiteľne tešia najviac, nebude trvať dlhšie než minútu a hneď bude po všetkom. No prvým Philippovým krôčikom som sa na lane odrazu ocitla spolu s ním a neskutočne si tú jazdu užila. Vôbec som necítila strach, poskytol sa mi krásny pohľad na celý NY, cítila som voľnosť a neskutočnú slobodu. A myslím, že to sú tie pocity, pre ktoré sa oplatí riskovať všetko. Pretože viete, že aj keby sa to nakoniec skomplikovalo, toto stálo zato. Celé jeho záverečné vystúpenie bolo nádherné, či už pocitovo, obrazovo, hudobne..a odrazu tam niekde pri oblakoch pocítite okrem sviežeho vzduchu aj krásne prirodzené splynutie s hlavnou postavou. (24.10.2015)

Na dvojčata jsem se vyšplhal hned po návratu z Everestu, což svědčí především o mojí supr trupr filmový kondici. A teď, když jsem se poplácal, vám povím, proč je Muž na laně silnější než Himalájský opus. To proto, že Philipp byl na tom laně sám. Sám za sebe, sám tváří v tvář svému životnímu snu, který si na rozdíl od bandy horolezců na jedno použití jednoduše nekoupil, nýbrž složitě vybojoval. I přes jeho světovou aroganci na mě jeho příběh působil upřímněji. Mít sen a k sobě pár přátel, jen tak se dostaneš krom tam i nazpátek. Zemeckis zabodoval, má jen tu smůlu, že dokument natáhl lano ještě o pár pater výš. (12.10.2015)

Nechci na The Walk moc plivat, věděl jsem už před projekcí, že mě něco takovýho nebude bavit. JG-L mě nesral jen v 50/50, a to jen pro to, že byla velká pravděpodobnost, že na konci zaklepe bačkorama. Budu smířlivější. I přes lacinou ždímačku 9/11 se Zemeckisovi, který evidentně neví z keré do keré, daří upocené kouzlit dobrou atmosféru, což je spolu s nadhledem na NYC jediná zapamatovatelná skutečnost. Skutečnost jako skutečnost je mi ukradená, ale těch 123 minut mělo být v ideálním případě 83 minut. Dá sa, nic pro mě ale. 65% (02.02.2016)

Elektrizující zážitek do zimní pohody. Absolutně odzbrojující a zatraceně napínavá jízda. Provazochodec nezklamal a smekám před ním. Podotýkám, že film je fakt dobrý. Jak známo, obdivujeme, nač nemáme odvahu ani pomyslet. A to už nesčetněkrát jsem si říkal, že zvítězit v čemkoli je sice krásné, ale stojí za úvahu, jestli je to smysluplné, případně užitečné? Něco dokázat není vždy snadné, dokonce to nějakou dobu trvá, ale když se to povede, dostane člověk přesně to, řekněme okamžik štěstí. To znamená, že to funguje asi jako v tomhle filmu. Avšak pozor, zač může stát i vítězství, na jehož konci může být smrt. Pro oči úžasné, ale co se mne týče, pro mě může být štěstím i procházka venkovskou krajinou. (26.12.2015)

Já se bojím i na lanovku, takže mým snem by takové chození po laně určitě nebylo. Neměla bych snad ani žádných výtek proti zpracování a Alana mám v topce. Gordon Levitt byl bezvadný, ale já ho viděla téměř stále, jak chodí jen ve dvoumetrové výšce +- a to je u takových filmů průšvih. To je můj problém, snad jsem viděla příliš ukázek toho, jaké triky se v takových případech používají. Ovšem tu francouzštinu mu závidím a uskutečnit si nějaký svůj velký sen taky není marný. (30.12.2015)