Tajnosti Paříže

Podle mne jediný homosexuál, který byl schopný uvěřitelně zahrát romantickou roli (s ženskou partnerkou) v kostýmním filmu, které mu tolik slušívaly. Naivní a plakátovité, i když s nespornou elegancí, která poměrně zdařile zastírá, že není co hrát, protože režie je rutinní a příběh prokouknutelný po první minutě. /16. 11. 11./ (16.11.2011)

Milé děti, žil byl bohatý, chrabrý, silný papaláš, který se Paříží proháněl ve svém kočáru tak náruživě, až srazil nepozorného pěšího účastníka silničního provozu. Převeliké výčitky se zmocnily silničního piráta navzdory zaplacené pokutě, zvláště po zjištění, že následkem jeho nepřiměřené jízdy se v nouzi ocitla mladá dívka, dcera sraženého chodce. I převlékl se boháč do šatu dělnického a vyrazil do ulic páchat dobro (především pomocí svých mocných pěstí), zatímco mu ostatní zazobanci strojili úklady. Tož tak nějak to bylo, děcka, a nebojte se: skončí to jako každá správná pohádka, ryzí zlo je potrestáno a ryzí dobro zvítězí. Film má smůlu, že mě potkal až jako dospělou, hodnotím jej tedy bez významné polehčující okolnosti, kterou bývá nostalgie. Pohádky jsou totiž pro děti, jako stará svrasklá řepa neocením charakterovou černobílost, naivní předvídatelnost, srandovní souboje... no ani ten Jean Marais pro mě nemá zdaleka takové kouzlo, jako když jsem byla děvčátko s prapodivným vkusem. "Tajnosti Paříže" jsou i po padesáti letech od svého vzniku záležitostí vcelku snesitelnou, ale do podprůměru je v mých očích skutálela představitelka zachraňované Marie - strašně nesympatická, zmalovaná ovčí tlama, mizerná herečka k tomu. 49% (14.12.2012)

Paříži a jejím tajnostem nechybí nic podstatného, co lze očekávat od romanticko-dobrodružného příběhu, v němž chrabrého a čestného hrdinu představuje Jean Marais. Aby se mohl patřičně hrdinsky prezentovat, nutně potřebuje silného protihráče - dostatečně proradného, slizkého padoucha a jeho nohsledy. Neobejde se ani bez nevinné a bezbranné krásky v nesnázích, kterou je třeba ochraňovat i s nasazením vlastního života. Bastila sice znovu nepadne a obžaloba systému se scvrkne do jedné maličkaté kapky v moři bezpráví, přičemž rozuzlení je nadprůměrně naivní a možná i maličko uspěchané, ale půvab vyprávění to nijak zásadně neohrozí ... 3,5* (21.11.2011)

Hezká dobová francouzská záležitost z prostředí romantické Francie let dávno minulých. Pro svojí romanci děj občas nedává úplně smysl, pro svou atmosféru je to ale kousek, na který se hrozně hezky kouká. Atmosféra dobové Paříže je úchvatná. Děj místy trochu naivní. Co ale pro rok 1962 také chcete, že? (02.09.2022)

Vypadá to vypadá, že TV Barrandov hraje Enšpíglovi na přání. Mohl bys mi v tom případě na nedělní večer objednat něco, po čem se na mě dívka mých snů vrhne bez toho, aniž bych musel holýma rukama vyřídit tucet špinavců jako Jean Marais? Jo a ať to hodí tak na desátou, chci jít ještě na večerní bruslení. Dík. (13.12.2012)