Železná maska

Je to příliš dlouhé (více než dvě hodiny!), takže kdyby to bylo kratší, zcela jistě by to i rychleji uteklo, takhle to bylo občas zbytečně natahované. JInak je to ale vcelku sympatická poloparodie (protože napůl se to bere docela vážně). Jean Marais je tradičně perfektní, trochu si tady utahuje ze svých typických rolí, ale tenhle D'Artagnan mu sednul. A mně taky, sympaťák jak vyšitý. Zápletka se záměnou dvou bratrů je nakonec taková vedlejší, ale vůbec to nevadí, protože Francouzi natočili další plmokrevné, sympatické dobrodružství s fajn akčními scénami a přidali i špetku svého typického humoru. Takže ve výsledku jsem velmi spokojen, protože tohle je prostě tak sympaticky namíchané vším možným, co by měl film tohoto žánru mít, takže stěžovat si nemůžu. Naopak, mohu jedině doporučit! 75%. (04.05.2019)

Historický film s prvky jak romatickými, tak komediálními. Příběh, známý již ze zpracování s Richardem Chamberlainem, nebo Leonardo Di Capriem, je tady podáván v malinko pozměněné podobě, jeho konečné vyznění je ale stejné. Docela zábavné je nadbíhání D'Artagnana jedné dvorní dámě, které je neustále někým přerušováno, což kupodivu působí humorně i na několikátý pokus, čímž je úspěšně vyvráceno pořekadlo, že "opakovaný vtip není vtipem". (02.09.2002)

Čekal jsem klasický dobrodružný snímek, ale Železná maska je bohužel spíš komedií, což příběhu příliš nesedlo. Jean Marais je jako D'Artagnan spíš jakousi rádoby komickou karikaturou. Jinak je ale třeba pochválit hezké barevné zpracování, pěkné kostýmy, kulisy i exteriéry. Po vizuální stránce rozhodně lepší než americké dobrodružné snímky z 40.a 50. let, které se díky absenci hradů a zámků v USA natáčely ve studiu. (26.07.2016)

Film je opět založen na postavě Jeana MARAISE. Protože pozdější ztvárnění filmu s Richardem Chamberlainem je natočeno určitě lépe. Nicméně je to kostýmový zábavný film, diváka potěší a nic více k tomu nelze dodat. Protože jde o film podle románu Alexandra DUMASE lze očekávat velmi příjemnou podívanou i po téměř 50.letech. (22.11.2010)

Marais dabovaný Štěpničkou je neodolatelný i po letech. Nadsázka, když jeho dáma vybaví mušketýry slušivými oblečky, aby nebyli jako trhani. Ovšem popis bitvy jak román na pokračování. Dobývaná žena: „Bojím se o sukně i o své zásady.“ Jen tu D’Artagnanovi chybí další mušketýři. Oblíbené úsloví „Měla jste mne vidět před dvaceti lety“. Nejlepší výkon ovšem podává Jean Rochefort. „Chci ho za každou cenu. Živého či mrtvého. No, mrtvého bych raději,“ říká kardinál. Film je zářným příkladem toho, že poslouchat za dveřmi se vyplácí. Nejen služkám, ale i králům. Nebo alespoň jejich dvojčatům. Dobrá scéna, když lapkové okradou lapku. Představitel Ludvíka je ovšem tuctový, ne francouzsky šarmantní. Stejně tak Isabelle, i když i ta zaperlí: „Tak tedy on není on a on mne stále miluje.“ Maraisovi je ve filmu skoro padesát a hraje uvěřitelného čtyřicátníka, na koni mu to vyloženě sluší. Rozesmála mne scéna s podřezaným mostem. A samozřejmě neustále přerušované Maraisovy námluvy. Nakonec se ani neožení, že. Nejspokojenější je patrně Rochefort - v masce - a v Bastile. Leč v hojnosti. Kuchař tam prý byl skvělý. (16.06.2008)