Gwaenchana, sarangiya

Co k tomu napsat, abych dokázala tím nejlepším způsobem vyjádřit své pocity? A kde jen začít? Jak to vychválit, abych něco důležitého neopomenula? Já byla snad spokojená na 100%. Já prostě nemám co vytknout. Člověk si při sledování uvědomuje, že každý člověk si prošel určitou bolestí, která na něm mohla zanechat nějaké stopy, jen na někom to zanechá následky větší a potřebuje to řešit s něčí pomocí. Člověk se zamyslí nad tím, jak pohlíží na lidi s nějakým psychickým problémem... Obdivuji psychiatry a psychology, protože to musí být opravdu silné osobnosti. Zde nám to je podáno vtipným, odlehčeným způsobem. Každý z našich milých doktorů je tak trochu blázen a proto si je každý tak zamiluje. :-) Ať už šlo o ústřední dvojici, která byla nabytá energií nebo o psychiatra Dong Mina, který byl prostě kádr nebo o Soo Kwanga, který byl tak roztomilým spolubydlícím. Mě sedli úplně všichni, takže je zbytečné je vyjmenovávat. Pro mě velkým plusem, že se zde trpí (a přijde mi, že ne až tak moc) asi jen dva díly a to nejdůležitější, že konec je pěkně dotažený do konce - já totiž zrovna neměla náladu chytat něco v éteru a přemýšlet, co ten konec vlastně znamenal. :-D Ach a ten dokonalý soundtrack. Byla jsem toho tak plná, musela jsem si ulevit. Dokoukla jsem to teprve včera... hmm vlastně dnes ráno :-D (25.07.2015)

Přiznávám, že z počátku se mi tohle dílo zdálo trochu moc ujeté, ale postupně jsem si přivykl a začal pomalu podléhat kouzlu příběhu. Ač mnozí tohle možná nepochopí, Hae Soo mne neuhranula na rozdíl od našeho milého spisovatele :-) Oproti tomu OST se zde vyjímá výtečně, pro samostatný poslech už to ale neplatí. Zhruba v půlce jsem začínal mít pocit obehrané písničky (ale zatraceně kvalitní), zde však přichází pomalu změna a posun k vážnější tématice charakteru nemocí a vraždy, ono vystačit si 16 dílů jen s romantickou zábavou by ani nešlo. Co je ale nutno vypíchnout, jsou opravdu super herecké výkony – marně v hlavě hledám něco, kde by mne dokázala skupinka hlavních herců tak globálně vysloveně nadchnout. Kouzelná hlavní dvojka komentář nepotřebuje, Seong Dong-il ve „vedlejší“ roli vysloveně září. Tedy zejména zásluhou úžasných herců je to za plný počet. (27.10.2017)

A odpad! jsem nedala jenom proto, že se cítím provinile, protože jsem skončila osmým dílem. Dál už to prostě nedám. Zatím nejhorší korejský počin, který jsem viděla a už nevím, co bych si musela pustit, aby to bylo ještě horší. Absolutně příšerná hlavní hrdinka, zlá, sobecká, protivná, trapná s tím nejblbějším problémem a nejidiotštějším zdůvodněním onoho problému, co kdy kdo vymyslel. Je psychiatr a je fakt paradox, že nejvíc by psychiatra potřebovala zrovna ona (takže o tohle šlo? Kdybych počkala ještě pár dílů, zjistila bych, že je to nějaká mytická korejská bytost, která svýma kecama ničí obyvatele Soulu po stovkách?). Nebo vymítače ďábla. Nebo jednu po čuni. Navíc Gong Hyo Jin vypadá mnohem mužněji než Jo In Sung (kvůli té masivní čelisti?). Tohle, že je ten racionální a vyzrálý příběh? To, že budu odkrývat tabuizovaná témata neznamená, že to bude stačit a že to bude dobrý. Při sledování jsem vyloženě úpěla, nadávala, byla zoufalá. Pořád jsem tam hledala tu skvělou chemii, ty úžasný myšlenkový pochody. Možná, že se to tam objevilo až po tom osmém díle, ale už nevidím důvod, proč bych to měla podstupovat. Vůbec nerozumím nadšeným komentářům a takhle šíleně vysokému hodnocení. Vedlejší postavy pro mě nebyly dostatečně zajímavé (čti: byly mi úplně ukradený), abych to sledovala dál aspoň kvůli nim a hudební doprovod sice byl slušný, ale pak tam stejně naklusala ta káča a všechno zkazila. Jestli byl záměr trpět spolu s postavami, tak to seriál splnil na výbornou, protože jsem skutečně trpěla. A dobře, možná jsem člověk, který ti na větu: mam depresi odpoví: fakt? Tak běž pryč a neotravuj mě, ale to taky neznamená, že jsem uvnitř mrtvá. Pro mě čistočistá srágora. (20.03.2021)

Prostředí psychiatrie poskytuje seriálu velmi zajímavé příběhy lidí, kteří mají rozličné psychické problémy. Vlastně jsem si snad až do poloviny říkala, že bych byla spokojená, pokud by se věnovali jen těmto záležitostem a úplně vynechali romantickou linii, ale pak se ukázalo, že ta s tím taky souvisí a naopak seriál nabral na poutavosti. Hlavnímu páru jsem skutečně věřila, že jsou do sebe zamilováni a navíc měli naprosto normální vztah – většinou se během celého korejského seriálu pár vezme tak jednou za ruku. Také oceňuji absenci milostného trojúhelníku a podobných prvků, které mě v korejských seriálech iritují, a překvapivě se mi celkem líbila i hudba. Jen těžko bych hledala něco, co bych měla vytknout. Opravdu It's Okay, That's Love hodnotím vysoko a řadím ho mezi ty nejlepší korejské seriály, co jsem viděla. (24.12.2014)

Cross My Mind http://www.youtube.com/watch?v=Djx24NuLUjI MV https://www.youtube.com/watch?v=nXHvDDLiANA ■ V zásadě není co říci. Jdu zapálit svíčku. A než půjdu spát ... víte, co udělám. Dobrou noc! (20.10.2014)