Krížová cesta

Film o 14 scénách, 14 geniálně rozehraných situacích jednoho šíleného příběhu, 14 téměř divadelních sekvencích o jednom záběru. Touto formou režisér předkládá divákům snímek s tématem náboženství a jeho pojetí v moderní společnosti, od jeho pozitivních optimistických stránek až po chorobný fanatismus. Každou situaci dokonale rozehrává, neskutečně se vyžívá v každém detailním gestu, nápadu, myšlence, chvílemi se rochní v trapnosti jednotlivých dialogů, jindy naivně vyčkává spolu s divákem na reakce dalších postav. A s každou novou osobou přináší další dimenzi příběhu, ať už s hystericky pedantskou matkou, submisivním otcem vyhýbajícím se jakémukoliv kontaktu, roztomile geniálním Christianem z paralelky nebo schopným doktorem potvrzujícím divákům podezření na absolutní nefunkčnost celé rodiny. Brüggemann však ani na chvíli neopouští hlavní téma, děsí novými situacemi, pohrává si s Mariinými touhami, nechá ji chvíli přičichnout k životu obyčejné čtrnáctileté slečny v současném Německu, následně ji reakcemi rodiny a charismatického, ale fanatického kněze svrhne zpět mezi úskalí absurdní oddanosti - bohu, rodině, asketismu... A úplně stejně bezohledně, ale dokonale, si pohrává s divákem, zláká ho k boji za dobro spolu s církví, následně ho vyděsí i zničí náboženskou nesvobodou a tyranií a na konci ho nechá bez dechu se spoustou otázek. Ovšem každý divák touží po takovém zážitku a jen málokteré snímky Vám poskytnou tak intenzivní zážitek... (05.07.2014)

14 statických záběrů, někdy zbytečně dlouhých, ale častěji mrazivě dramatických, natočených s německou strohostí. Názorná ukázka, kam až může člověka dovést fanatická víra a všudypřítomné vymývání mozku. Vlastně nejzásadnější je první sekvence, ve které kněz během výuky seznamuje diváka se základem nauky jedné z nejkonzervativnějších odnoží katolické církve. Ten zbytek je už jen "pouhým" důsledkem. Zahrané výborně, přičemž asi nebudu sám, kdo si bude nejvíce pamatovat Franzisku Weisz v roli despotické matky. 80% (10.01.2015)

Vlastne sa mi stále potvrdzuje, že všetko už bolo natočené, takže jediným novátorským prvkom môže byť jedine forma. príbeh Krížovej cesty nie je popravde nič zvláštne, paralela so životom Krista mi až tak žily netrhala. Ale práve tou netradičnou formou (či je až tak originálna, je na úvahu) v kombinácii s vyššie spomenutým sa z filmu stáva malá filmová udalosť sezóny. Nemecké filmy, aj drámy, majú pre mňa jedno malé špecifikum. Ich dialógy pôsobia totiž takmer vždy úsečne, ironicky a pri všetkej vážnosti nejakým svojským nemeckým spôsobom komicky. Pred premietaním nám uvádzač na IFF povedal, že nám pri tak vážnom filme neželá príjemnú zábavu, ale aby sme pochopili posolstvo. Na žiadnom inom filme festivalu som však nezažil tak nahlas sa smejúce kino, ako pri Krížovej ceste. Nemci (a Rakúšania) sú proste ťažkí ironici a asi preto mám tak aj ich súčasnú tvorbu rád. Zrejme nutné opätovné zhliadnutie kvôli množstvu dialógov. 90%. (15.11.2014)

María vyrůstá v ortodoxní katolické rodině. Přísná matka, neustálé kárání a tresty, do toho striktní kněz, u kterého děvče nenajde taky ani jedno pozitivní slovo. Obětovat se a věnovat svůj život Bohu, se stává Mariiným jediným snem. Malý bratr stále nemluví a María začíná věřit, že mu svou smrtí vykoupí zdraví. Děkuji hygienikovi za titulky. (22.06.2015)

Spoilery! Typický Haneke. Statická kamera, dlouhé záběry a snad kolem 15 střihů. Něco takového natočit musela být zejména pro herce obrovská fuška. Stačilo udělat během jedné cca 8minutové scény větší chybičku a celá scéna se musela opakovat. V tomhle bych hrát opravdu nechtěl. Celý příběh je prostě fantastický. Už úvodní scénka naznačuje, že půjde o něco mimořádného. Nejvíce se mi líbilo, když pán kněz pronesl kouzelnou větu, kterou se snažil obhájit násilné šíření křesťanství, a to, že křesťané válčí za šíření lásky k bližnímu svému. Zvláštní paradox. Snímek vynikajícím způsobem zachycuje vnitřní boj dospívající dívky, která musí (časem podlehne a chce) být zároveň absolutní křesťanskou a zároveň podléhá svody, které každou zdravou mladou dívku provází. Velice dobře o tom vím! Svérázná výchova matky má cosi do sebe. S jejím přístupem nehrozí, že bude mít z dcery kurvu. Nicméně je takřka zaručeno, že bude mít z dcery blázna. Myšleno v tom ohledu, že se její dcera bude chovat jinak než 99 % populace. Praktikovat tento styl výchovy bylo možné bez většího rizika v době, kdy se takhle vychovávala většina dětí. Celé křesťanství je vybudováno na velice sympatických morálních zásadách, které dokáží strachem formovat dobré lidi z lidí, kteří by z vlastní vůle dobrými lidmi být nedovedli. Dokonce souhlasím s nepřímo řečeným tvrzením, že když už někdo vyznává jakékoli náboženství, tak by měl vyznávat toto náboženství v plném rozsahu a držet se opravdu všeho, co mu jeho náboženství doporučuje, radí a přikazuje. Pokud se člověk drží pouze těch zásad, které mu dodržovat nevadí a ty, se kterýma má problém, vesele ignoruje, tak takový člověk se nemůže považovat za vyznavače náboženství, ale je to sprostý pokrytec. Hlavní hrdinka takový pokrytec být nechce a v podstatě jím být ani nemůže. Fanatické prostředí ji dožene až k takovému extrému, kdy se rozhodne složit obrovskou obě za svého mladšího bratra. (Spolusledovatelka by se za mě prý neobětovala!) Závěr byl vynikající. Zázrak nebo náhoda? To záleží zřejmě na tom, jak moc věříte ve věci mezi nebem a zemí. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (21.11.2016)