Běž!

Tak jak jsem viděl už v Baramui Fighter, život korejců v Japonsku nebyl vůbec lehký, brali je jako špínu. Zde to pojetí je však malinko jiné, v hlavní roli jsou předsudky. Film se mi líbil, občas malinko zdlouhavý, ale určitě nelituji, že jsem na něj byl upozorněn. Hodně kladná je komediální stránka, která lehkým humorem odlehčuje celý film a člověk se pak necítí jako by mu někdo klečl na bedrech. 75% (22.02.2010)

Tak ako formou dravá a divoká expozícia časom prejde do subtílneho radenia scén plných krehkosti a nevypovedanej jemnosti, tak sa aj nálada vo vašom vnútri počas sledovania bude meniť. Tento film vás dokožáže udržať v napätí, aby vo vás v nasledujúcej chvíli vykúzlil úsmev a krátko na to aj nevtieravou, veľmi jemnou poetikou stihol potešiť i vaše srdce. Tak ako zaujímavo dokáže podať vzťah medzi otcom a synom, dokáže aj vážne predostierať otázky rasovej segregácie a z toho plynúcich etnických problémov ruka v ruke s nachádzaním "seba samého" v dospievajúcom veku. Film, ktorý je všeličím a pritom zostáva tým najhlavnejším -> slovami hlavného hrdinu "This is my lovestory". (20.02.2006)

První láska, hledání sebe sama, problémy s vlastní minulostí, národností i rodinou. Tím vším mladík Sugihara proběhne ve filmu Go. Agresivní vizuál, zrychlovačky, zpomalovačky, všechno tu najdete. Pokud se Vám líbili o 3 roky mladší korejští Flying Boys dejte i Běž! šanci. 75 % (23.11.2008)

Viac než romantická, je Go skôr psychologická dráma. Vzťah Japoncov k takzvaným Zainichi, hlavne ak sa jedná o kórejských prisťahovalcov, je vždy vyhrotený a konflikty sú na dennom poriadku. O tomto sa na vlastné oči presvedčí aj mladík Sugihara, ktorý je pôvodom dokonca zo Severnej Kórey. No a ako na začiatku trefne podotkne, jedná sa o jeho love-story aj keď tu a tam sa o romantike hovoriť nedá. Dve hodiny prešli nečakane rýchlo a s filmom som bol maximálne spokojný. Scénka kde proti sebe boxujú Sugihara a jeho opitý otec bola perfektná, až lietali zuby a to nie po prvý raz :) (06.03.2013)

Asi tak prvních pět min. (akční scénka v tělocvičně + masivní záběr na Sugiharovo, tušim, botky a fusky Nike) jsem si říkal: "Tak tohle bude největší s***ka Eiga-Sai, možná ani nedokoukám". A ono to potom už bylo celou dobu jen dobré. Téma těžkého údělu přistěhovalců nedostalo (zaplaťbůh) více prostoru, než je třeba a do filmu se vešlo překvapivé množství obsahu. Nás, obyvatele postsocialistického sektoru, navíc potěší scénky ze školy v SK:) (21.01.2008)