Coriolanus

Zdařile zinscenovat Coriolana není lehké. Jednak je třeba se popasovat s faktem, že nejde o nejlepší Shakespearův kus. Ne že by byl snad špatný, ale vše co v něm autor říká, již řekl v jiných hrách a mnohdy i lépe; a tady je to navíc branné dosti zhurta. Další svízel je ona "antická okázalost". S tou se zde vypořádali svébytně skrze cestu absolutního minimalismu, se kterým se pracuje sice velmi nápaditě (až na ty džíny), ale v mých očích to k tomu ne zcela sedne (především kvůli těm džínám). Působí to kvůli tomu trochu jako Cimrmanův Hamlet bez Hamleta. Jinak bez výhrad; Hiddleston svým výkonem dává zapomenout, že je na Gaia Marcia přeci jen příliš mladý (byť je zarážející, že ho ztvárňuje zcela shodně jako svého Hala v Hollow Crown) a ostatní (až na výjimky v podobě nezásadních vedlejších rolí, že Sørensenová?) rozhodně nikterak nezaostávají; především Gatiss s Findlayovou si to kradou pro sebe. (05.02.2014)

Strohé shrnutí: největší hvězda večera, není největší hvězdou večera. Tom Hiddleston nemá v této osekané dramatizaci moc, co hrát. Svými party ho snadno přehrávají jiní. Zejména jeho matka a přítel Menenius v podání výborného Gatisse. Nepochybuji o Hiddlestonovi, jako o herci, ale tady mě nepřesvědčil. A těch pár vytlačených slz si mě prostě nezíská. Naopak chválím výborné využití malého prostoru, skvělou práci se světlem se scénografií obecně (čtverce na podlaze). Jenom fakt nechápu, proč tam byl ten žebřík, jenž našel pouze jedno využití. (05.02.2014)

Jedním slovem: Neskutečné. Nestačí to vidět jednou - celé představení člověk shlédne několikrát a nejlepší scény nespočetněkrát. Shakespeara mohou hrát jen ti nejlepší herci a to obvzlášť platí pro hru jako je Coriolanus - hru náročnou a nepříliš známou. Sám Caius Martius je postavou, pro kterou člověk nedokáže najít při čtení dramatu mnoho sympatie. Nebyl by to ovšem Hiddleston aby nedokázal postavu odehrát tak nesmírně emotivně a komplexně, že u toho člověku zůstává rozum stát. Veškeré dialogy jsou pronesené precizně ("I present my throat to thee", "Cut me to pieces, Volsces" - člověk to i dlouho po shlédnutí slyší živě v hlavě). Famózní přednes, neskutečná chemie mezi Coriolanem a Aufidiem - oba herci si své role užívají a hrají je bravurně. Scéna, ve které se vyhnaný Caius Martius setkává s Aufidiem v jeho domě je absolutně neskutečná a člověk při ní ani nedýchá - a to mluvím o záznamu představení. Bezchybné dialogy (je to Shakespeare) s charismatickým hlavním hrdinou - co víc si přát. Jako třešnička na dortu působí provedení divadla. Shakespeare většinou nejlépe působí tak, jak byl zamýšlen - s dobovými kostýmy a kulisy. Shakespeare je to nejlepší, a tak si zaslouží ta nejlepší zpracování. Pokud se divadla snaží o minimalistický přístup či hry převádět do současnosti, nedopadá to dobře. Ovšem v tomto případě to dobře dopadlo. Je těžké si představit, jak skvěle hra musela působit pro obecenstvo vzhledem ke stísněnému prostoru divadla. I v záznamu však člověk ocení to, jak na pódiu herci vynikají. A to není všechno. Kostýmy i kulisy jsou sice naprosto minimalistické, to samé se ovšem nedá říct o provedení soubojů a jiných akčním scén. Hiddleston vše zvládá, jako by pro to byl narozen. Souboj s Aufidiem je neskutečný, člověku při tom zůstává rozum stát - jak je možné, že se tohle odehrálo v divadle? Kde jsou speciální efekty? Kaskadéři? Prostě nářez. Člověk by neřekl, že jsou to "jenom" herci. Odevzdání roli je bravurní. I konec je zvládnutý mistrně a efektivně - kdo by čekal to zvednutí? Prostě a jednoduše: perfektní. Jedna z nejlepších věcí, na co se kdy může člověk podívat. (24.02.2018)

Hrát na malé scéně výpravnou hru není snadné, přesto si dokázali vystačit s málem a nezmrvit historickou klasiku, jako se to povedlo jiným (například u Marii Stuartovny ve Vinohradským divadle, že...). Udrželi hru na hranici mezi moderním a klasickým, což nijak nerušilo. Hiddleston ve svém věku předvedl dokonalý herecký talent, neméně ho dali na obdiv i ostatní herci v obsazení. Tři plus - naučit se takové monology, klobouk dolů - sympatizování s Marciem (a vážně ne proto, že ho hraje Hiddleston) - a několik vtipných a úsměvných momentek (05.02.2014)

Shakespearův Coriolanus je nedoceněná tragédie, na tragédii navíc s některými nestandardními prvky, což z ní dělá jednu z nejzajímavějších Shakespearovských her vůbec. A Donmar Warehouse pod taktovkou Josie Rourke dokázal, že Coriolanus má v sobě nadživotní sílu vyprávění a prakticky nezničitelnou aktuálnost. Minimalistická scéna (dva čtverce a osvětlený žebřík, sem tam pár židlí) dodává Coriolanovi potřebnou syrovost, autentičnost i symboliku. A pak herecké výkony, ale kdo by čekal při pohledu na herecké obsazení, že nebudou excelentní? Tom Hiddleston je vynikající, disponuje neskutečným hereckým citem pro postavy a jeho Coriolanus, prostě je Coriolanus se vším všudy a ve druhé půli z vás dokáže vymačkat všechny emoce. Mark Gatiss jako Menenius je naprosto skvělá volba, protože on se do té role dokonale hodí svojí mimikou vším a podává rovněž skvělý výkon. A v neposlední řadě samozřejmě skvělá Deborah Findlay jako Coriolanova matka Volumnie. Nevděčnou roli tu má B.H. Sorensen jako Coriolanova žena Virgilie, její role sama o sobě se omezuje na příležitostné výlevy smutku, které jsou však vždycky pozadím hry a nikdy ne jejím hlavním středem, což z ní z principu činí spíše lehce přehrávající postavu. Coriolanus je dechberoucí představení, násobené několikrát o to víc, máte-li rádi Shakespeara. A toho já mám moc ráda. 100% (02.02.2014)