Drsné jaro

Musim rict, ze tenhle film me hodne prekvapil. Sehnal jsem ho hlavne proto, ze tam hraje Ryuhei Matsuda, ktereho mam hodne rad. Neumim popsat, co me na tom tak vzalo, ale nemuzu si pomoct. Je to to film, u kteryho mi porad tlouklo srdce jak zbesily a cekal jsem, co bude dal. Vsechno dokresluje genialni hudba, ale pochybuju, ze bych nekdy sehnal soundtrack :( . Nasili tam neni samoucelne, vzdy ma sve misto a neni prehnane, jak je obcas v japonskych filmech zvykem. Vrele doporucuju. (05.02.2005)

Nějaká freska, ne? Nuže, co jsem zjistila? Že tlak, vytvářený na japonské studenty posledních ročníků středních škol je OBROVSKÝ! Maturita se u tak soutěživého národa stává vysoce zátěžovou záležitostí, na kterou navazují neméně důležitá rozhodnutí, třeba - co dál? Univerzita, práce, yakuza? Já osobně bych si vybrala psychiatrickou léčebnu nebo vězení, protože ti, co tam mají být, jsou evidentně všichni venku... A teď beze srandy, ten drsný černohumor má podprahový význam - jsou v něm zakódována varování, jak divokou demokracií a všeobecnou připosraností pozbýváme vlády sami nad sebou a tím, jak boříme mantinely, zadupáváme zbytky sebeúcty, ze které by nové generace mohly čerpat a ne zoufale dumat, co vlastně se sebou... Tak, taky si zatleskám, třikrát... s přihlédnutím k poutavé spolupráci kamery a hudby. (11.09.2014)

A tohle zas mělo znamenat co?! Já mám takovou radost, že nejsem Japonec, to byste nevěřili. Na co si to hrajou? Nebo takhle to u nich fakt funguje? Že by se děcka jen tak z nudy vraždily na školních chodbách?! No to mně teda poser záda... Asi tu asijskou kinematografii nikdy nepochopím. Fakt už mě nebaví pořád dokola čumět na to, jak jsou Japonci zdegenerovaní svou vlastní demencí. Omlouvám se všem, kterým podobná díla jako je toto něco říkají, ale mně to přijde jako kus mudrcova hovna. Jedinou hvězdičku dávám za ten nasprejovanej stín úplně na konci filmu. (05.10.2007)

Tenhle film mě dost sebral. Působí ze začátku dost nenápadně - jako solidně natočený příběh ze školního prostředí s dobrým využitím hudby a pečlivou režií. Asi tak od poloviny ale začíná zalézat pod kůži, a jak je to u japonců časté, děje se tak těžko popsatelným způsobem. I bez znalosti předlohy je patrný původ v komiksu. A stejně jako se v komiksu děje to podstatné mezi obrázky, lze metaforicky totéž říci i o tomto filmu: mezi "řádky" se tu rozkrývá komplikovanost vztahů mezi mladými lidmi (která je v japonsku asi daleko za hranicemi našich obzorů, protože život tam je z našeho pohledu trošičku science fiction). Závěr je opravdu hodně na efekt udělaný, je však nejen efektní, ale též efektivní. (26.02.2007)

Velmi depresivní a trochu hůře stravitelný film s vynikajícím soundtrackem (Thee Michelle Gun Elephant a The Blondie Plastic Wagon). Podivná střední škola plná ještě podivnějších osob. "Příběh" každé postavy není polopaticky vykládán a je na divákovi aby motivy jejich jednání vypozoroval z filmu. Rozhodně dost netradiční a originální snímek. Za zmínku jistě stojí několik naprosto geniálních, téměř "poetických" záběrů, které v kontrastu s velkou porcí násilí obzvlášť vynikají a podtrhují zvláštní tísnivou atmosféru celého filmu. (19.01.2008)