Gomora

Na první sérii se snad nedá najít výraznější zápor. Možná pomalejší začátek, ale aspoň se divák stihne rozkoukat a pak už jen hltá další a další minuty a netrpělivě čeká, co se bude dít dál. Herecké obsazení je absolutně bez chyby, o to víc mě překvapilo, že většina herců toho za sebou příliš nemá. Jeden příklad za všechny - Gennaro. Jeho proměna z mazánka do totálně bezcitnýho hajzla byla na jedničku s hvězdičkou. Žádný postavě se nedá fandit, všichni jsou zákeřný šmejdi, kterým se nedá věřit ani jméno a jde jim jen o sebe a o prachy - a to byl přesně záměr tvůrců, naservírovanej tak syrově, jak to jen jde. Molto bene :-) (13.12.2015)

„Chátra, socky, feťáci... mafii se vyplácí.“ Děkuji italským kronikářům Saviano a Fasoli i celé filmařské mafii za dokumentární, časosběrné i mrtvolsběrné dílo Gomora a za vyvedení z omylu, ve kterém jsem dosud žil. Že v novém miléniu je mafie v Itálii už mrtvá, resp. transformovaná do ekonomicko korupčních syndikátů, kde místo kulek lítají miliony na úplatcích u státních zakázek, a že samopalům, coby komunikačnímu prostředku, už odzvonilo. Velký omyl. Ostatně, z tak kvalitního zločineckého podhoubí, jakým je například neapolská čtvrť Scampia (vhodný kandidát pro družbu s mosteckým Chánovem), rostou mladí gangsteři jak houby po dešti kulek. Velmi realistický seriál, bez jakékoli mafiánské „romantiky“, tedy žádný epický Kmotr či sympaticky vychechtaní Mafiáni. Zlým, surovým a hloupým (!) primitivům z Gomory není důvod fandit. Je to drsná sociální sonda do špinavé reality feťáckých „plácků“ mezi činžáky. Tragédie a všudypřítomný strach v ulicích Neapole, hlavního města Camorry (neplést s kalábrijskou mafií 'Ndrangheta, nasáčkované spíš do Milána, viz Lo spietato), kde při válkách klanů krev teče proudem. Jen křivokrký Ciro mi seriál kazil. Bych chtěl vidět v barvách, v realitě, jak nějaký SPOILER vocas ze sirotčince jednomu bosovi skoro ugriluje mámu, druhému bosovi mámu rovnou zabije... a oba pak ukecá, že jako „co jsme si, to jsme si, do smrti dobrý.“ Naprosto nevěrohodné. Ciro je divně napsaná postava, až příliš překombinovaně intrikující. Omnibusovo turistické MAFIÁNSKÉ OKÉNKO: [][] Která místa činu jsem navštívil? Ꙭ Ruiny Pompejí v Neapoli. Ne, selfíčko s donem Savastanem nemám. Ꙭ Sicilské Palermo. R.I.P prefekt, generál Chiesa. Ꙭ Sicilské městečko Corleone. Poseděl jsem v uličce, na schodech domku s cedulkou: „Zde se narodil Don Vito Andolini Corleone,“ čili fiktivní filmová postava z Kmotra :-). [][] První série stoprocentní, přežilo ji méně než 10% postav. Nevadí, stejně to byli samí zmrdi. Od druhé série už je reálnost děje slabší, začínají přibývat typické seriálové nešvary. (06.09.2023)

Absolutně dokonalá exkurze do života v překrásné Neapoli, jakož i na jiných zajímavých místech, na které je snad vůbec nejlepší, že tady není téměř žádná větší postava, s níž by člověk mohl nějak významně soucítit, ale je to přehlídka mafiánů a gangsterů asi všech druhů a kategorií, které si jen lze představit. Příběh, jehož jsou součástí, je potom naprosto nekompromisní a ukazuje bezvýchodnost a bezmoc všech, kdo by možná chtěli uniknout z roztočeného soukolí. Jeho zpracování hraje s minimem emocí, přestože naopak nešetří špínou, syrovostí ani smrtí, a nechává dívat na vše bez subjektivního podbarvení. To, jak živě to nakonec celé působí, mě tedy upřímně až děsí, protože tohle se stále ještě ve světě, jenž se nazývá civilizovaným, děje. S1 - 100 %, S2 - 95 %, S3 - 90 %, S4 - 85 %, S5 - 85 % (01.04.2018)

Ač nejsem žádná velká fanynka mafiánských posezeníček, tenhle seriál je naprosto skvěle postavený - a to hovořím o všech čtyřech sériích. Rozjezd je vždy pomalý, tempo zdánlivě hlemýždí, ale posléze natolik drásavé, že vás předkládané osudy a jejich dilemata, rozhodně nenechají chladnými. Násilí je tam sice jaksi z definice na denním pořádku, ale není samoúčelné, vždy je v rámci příběhu a logiky. Celou dobu sice sledujete zločince, ale dostanou se vám pod kůži. (08.11.2019)

Itálie (a její podsvětí) tak ji většinou neznáme.Antihrdinství představitelů podobných gangsterských počinů je většinou ospravedlňováno aspoň částečně. Na dobro a zlo, morálku nebo nějaké mafiánské kodexy se tu ale vskutku nehraje. Těžko se tomu zpočátku věří, a podvědomě napřed hledáte, kdo je tedy ten nejkladnější (resp. nejméně záporný) hrdina, ale Gomorrah vás velmi rychle ujistí, že hrdinství zde hledat nejde. Minimálně tedy ne v tradičních podobách. Hledat přestanete také mimojiné i přesto, že ústřední postavy se začnou obnovovat takřka díl od dílu. Působí to svěže. Silnou stránkou krom syrovosti scénáře je překvapivě i vysoká produkční hodnota a filmařská kvalita. Trošku jsme si možná v posledních letech díky rostoucím rozpočtům televizní a zejména VOD tvorby na filmovou kvalitu, ale to co předvádí Gomorrah (zatím v) 48 epizodách je obdivuhodné. Občasné zaváhání co se týče některých dějových linek, je vzhledem ke spádu série snadno odpustitelné, stejně tak velmi sporadické zapojení policie, které působí mnohdy vyloženě jako scénáristická berlička. Jednoduchý (ale o to účinnější) elektronický hudební podkres se divákům vryje do kůže tak silně, že by jeho použití schválil i I.P.Pavlov. (27.04.2020)