Kung Fury

Bláznivá retro zábava plná nadsázky a humoru. Některé ujeté scénáristické nápady, které mě rozesmály, jsem ocenila. Filmeček je to vcelku zábavný, ale pro mě ve většině jen průměrně a to i přesto, že jsem si osmdesátky prožila. Nezafungovala u mě ta nostalgie dob minulých, kterou tady prezentovali, a ze které si dělali prdel. Při pohledu zpátky se mi nelíbí ani móda, ani účesy, ani hudba. Jsem si jistá, že kdybych tento kraťas sledovala nejméně po čtyřech deckách, ve společnosti stejně podnapilých přátel, tak to možná prožiju úplně jinak a smíchy se složím. Nestalo se tak. (05.06.2015)

Ačkoliv dle infantilního písemného projevu některých zdejších studovaných horníků usuzuji, že věkový průměr osazenstva této databáze se pohybuje někde kolem plus minus osmi let, tak jsem relativně překvapen, kolik uživatelů dokázalo lingvisticko-informačně-metaanalytickými komentáři typu "úlet jak sviň :D" vytříbeně docenit specifikum zašlých časů. Já bych měl samozřejmě držet hubu a šoupat kozama, poněvadž v osmdesátkách jsem ještě brázdil lagunu ve fotrových koulích a společně s potenciálními právníky, lékaři a kandidáty věd jsem sveřepě krauloval ke světlu na konci močové trubice, abych to nakonec vyhrál a mohl ze mě vyrůst takový genetický výmrdek s podezřelými záhyby v oblasti třetí brady. Takže jsem tak úplně nezažil ta klasická akční béčka typická právě pro osmdesátá léta, na druhou stranu toho opravdu nelituji, mně bohatě stačily devadesátky, které byly stejně prakticky za rohem a i když možná opustily od laser-raptorů a nacistických Vikingů, stále jsem musel na naší dvoutunové CRT Thomsonce tolerovat všechny ty nepřemožitelné badass borečky jako Herkulese, Xenu, Buffy, Strážce vesmíru, Pokémony, Digimony, Málomoney, Semira Gerkhana, Honzu Rosáka, nebo Inspektora Papámkočku, kterého jsem si teď vymyslel, ale zní to natolik debilně, že by se to tenkrát určitě uchytilo. Level bizarnosti se posunul možná trošku do strany, ale šablona zůstala takřka identická, nesmrtelní hrdinové stále sázeli hlášky vystřižené jak z leporela pro mentálně postižené a náznak logiky by v příběhu nenašel ani pošťák Ondra, jenže my to stejně zapáleně žrali a nenechali si ujít ani dvousetpatnáctou reprízu osmapadesátého dílu Wolker, Texas Ranger, a ještě jsme si večer stihli podle rad ptáka Loskutáka uplést z pár PET láhví nějaký ten hezký svetr. Sandberg se s tím popral moc hezky a v rámci fanouškovského projektu se docela vytáhl, přesto tam tu pátou nedám. S ní počkám ještě čtyřicet let, až se vynoří nějaký zapálený fanda do dob za kruté Škromachojc nadvlády, na Kickstarteru vyžebrá dostatečné množství rublů a pak natočí svěží retroparodii na časy, kdy jsme v kinematografii používali takové bizarní nesmysly, jako je třeba Zdeněk Troška. Bude legrace! (31.05.2015)

"What year is this? It's the Viking Age. Oh, that explains the LaserRaptor" Ultimátní destilát toho nejbrutálnějšího "Rule of cool" jaké si lze představit. A nakonec je velmi dobře že nevybrali dost peněz na to aby z toho byl celovečerák, protože na ploše půlhodiny to funguje dokonale, příval cheesy hovadin a VHSkový vizuál se nestihne začít zajídat. 9/10 (22.05.2018)

Švédské krátkometrážní překvapení druhého dne filmového víkendu, unikátně na velkém platně. Je to pěkný, parodický, dynamický a ironický hold filmům osmdesátých let dvacátého století. Jen se bojím, že stopáž je tak akorát a délka celovečerního filmu by to zkazila. Cameo Björna Gustafssona opět super, ten člověk umí dobře drobně plakat. (10.08.2015)

V podstatě podobná úroveň a kvalita jako Rodriguezův úsek projektu Grindhouse nebo následující filmy o Machetovi. Zásadním rozdílem je ale způsob financování (Kickstarter), zcela fandovský základ, a vůči obsahu přiměřená stopáž, kterou ta videoklipová retrosmršť naplní tak akorát, aniž by začala nudit. (10.01.2016)