Recenzie (4)
Parádní věc, stylizovaná do němých grotesek. Hlavně to brutální poselství, které je dnes určitě ještě silnější než tenkrát. Aneb tady máte pádný důvod, proč jsem militantní anti-IKEAn. ()
Lyrickogroteskní gruzínská poezie všedního dne. ()
První Iosselianiho delší film je dost zvláštním počinem – němý film beze slov, ale s o to výraznější vizuální a hudební složkou, něco mezi groteskou a muzikálem, nejvíc mi připomněl Podskalského krátké televizní komedie s populárními písničkami, ale bez písniček. Příběh je vcelku banální, mladý pár milenců hledá v ulicích města koutek, kde by mohli být chvíli sami, až dostanou vlastní byt v útulném sovětském paneláku, postupně si byteček vybaví spoustou nábytku a nejmodernějšími přístroji (tady film působí jako něco mezi socialistickou reklamou a sci-fi vizí) a postupně si tak prostor, kde by se mohli milovat zastaví zbytečnostmi, štěstí znovunaleznou, až když se všech těch krámů zbaví a svou pozornost upřou zase hlavně sami na sebe. Film se hemží skupinami téměř totožných mechanických a synchronizovaných lidí, obvykle postarších mužů, kteří všichni vykonávají vždy podobnou poněkud nepatřičnou činnost (nosí různé předměty, vyklánějí se z oken, kácejí strom). Upřímný, možná až naivní film, ale ve své jednoduchosti také pravdivý a k sovětskému blahobytu docela kritický. ()
ocenenia : MFF Cannes 2000 - nesúťažný výber ()