Karu Süda - Medvedie srdce

Když pro nic jiného, tak pro přírodu a krásnou hudbu, byť hlavně na začátku a až zase na konci. Líbila se mi žena stoicky přijímající mužovu nevěru a vezoucí si jej domů na vozíku. Niko přijíždí do tajgy lovit a dozvídá se: „Buď jen lovec, jen lovec. Ne zabiják.“ A myšlenka hodná zapamatování: „Ženy jsou jako kouř. Vdechneš, jsou tvoje. Vydechneš, jsou všech.“ Dráždily mne tam nevysvětlené drobnosti – kde vzal srub se saunou a psí spřežení, dům na vesnici. Klenba stromů byla jako katedrála, k tomu varhany. Zabití medvěda v hrozně krátké scéně. Zato medvědice bude na scéně déle, a jak jí chutní kondenzované mléko! Roční období se rychle překulí. Příroda by to neutáhla, musíme tam dostat svatbu a milostný vztah. Žena je ovšem chytrá a až jej doma nic nedrží, sama mu připraví psy a sáně. Krást se nemá, ale co když je zlodějka žena? Byť jen podivně vrčící divoška Emily. Pád do ledové vody a cesta zpět ovšem v kategorii pohádek. Pak část dost ujetá. Z původně zajímavého snímku cosi neuchopitelného. Poslední půlhodina mi nic moc neřekla. Opravdu úchvatné byly sbory, hlas mi místy připomínal Springsteena. A ještě tam zněl Wagnerův Tannhäuser (03.07.2008)

Sled scén, které na sebe moc nenavazují a pohříchu toho ani jako celek diváku nesdělí. Autorský záměr byl pravděpodobně vytvořit film plný přírodních scenérií, zvířat, foklóru a mystiky - a všechno ostatní (příběh, který by líbivou směsku spojoval, nosnou myšlenku etc.) nechť najde divák sám. Místo toho jsme zahlceni kupou za vlasy přitažených zvratů, nelogičností, nad kterými zůstává rozum stát. Pokus chcete vidět něco lepšího o zápase člověka se zvířetem, civilizace a tradice nebo o přirozené moudrosti domorodců , pak existuje mnoho fimů, které jsou lepší volbou - třeba famózní Kurosawův Děrsu Uzala. (01.07.2008)

Menší zklamání. Jsem asi dost namlsaný faktem, že nám čt2 pouští večer co večer skoro samé nadprůměrné filmy a trochu jsem počítal, že tento nebude vyjímkou. Velkou roli zde hraje přírodní scenérie a její zprostředkovatelka kamera, které se nedá snad nic vytknout. S příběhem je to však podstatně horší. Ikdyž se film drží své dějové linie, tu a tam si divák všimne nějaké nelogičnosti, kterou sice občas zakryje mystika, ale ne vždy se to povede. Co se týče konce a rozřešení, hlavní hrdina se sice "zbaví" svého průvodce, ale ztratí lásku a vlastně i potomka. (01.07.2008)

On: "Vezmeme se tělem i duší - jako jeleni na podzim." Ona: "Jeleni přece nemají duši!" On: "Všechno má duši." ... Přesně v duchu sibiřských příběhů, legend a pohádek, snad jen trochu více zasazené do současnosti. Příběh si mě hodně získal. Zmatený děj? Ani náhodou - pro standartního středoevropana spíš zmatení kultur a způsobů myšlení. (Možná není zas tak od věci si před filmem připomenout, že sibiřské kultury spojené s přírodou mají k medvědovi úplně jiný vztah než ke všem ostatním zvířatům - je považován za prapředka, který je zplodil s pozemskou ženou. Prokazují mu proto velikou úctu, takže postava medvěda bývá součástí všech významnějších obřadů a svátků... ) Jinak absolutně souhlasím s každým slovem, které napsala ve svém komentáři Vandalka... ................................................................................................................................................................................. S odstupem několika dnů přidávám hvězdičku! Je to opravdu velice silný příběh, který jde víc po podstatě než po efektech. To, co tady na některé působí jako "nepovedený pokus o mystiku", je právě přesně ten druh mystiky, který vnímám jako sibiři vlastní: zemitý, věcný, tak nějak úsporný, poměrně hmatatelný...a vřelý. (28.12.2009)