Smích racků

Nesedělo mi to..od samého začátku jsem čekal, kdy se vysvětlí, co je Agga vlastně za postavu, ale ono nic..když tak strašně neměla ráda svou sestřenici, proč jí byla neustále v patách? Kde se pořád bere v cizím domě - u nového manžela své sestřenice? Nevím, asi měla dělat průvodkyni pořadem, ale ta holka mi dost lezla krkem..jinak průměr.. (27.11.2009)

Dlouho jsem se na tenhle příběh připravoval. Když jsem se ale na něj nakonec pustil, zpozoroval jsem, že ve filmu je až moc dám, paních a dokonce i holek. Víc, než je zdrávo. Fakt si toho nejde nevšimnout. Pak jsem viděl první scénu s chlapem a bylo mi to jasný. Tady se rozjel feminismus jako svině. Chlap je totiž bouřlivák každým coulem, kořala a ještě k tomu budižkničema. Skoro by mě zajímalo, jak se k téhle myšlence staví režisér Ágúst Guđmundsson. Přeci jen bych po shlédnutí čekal, že tenhle film točila spíš ženská. Jinak očekávejte poctivou atmosféru 50. let a fakt, že za těch 60 let se toho na Islandu moc nezměnilo. (18.10.2014)

Ženy v hlavní roli. Ve filmu, kde vám neustále odvádí pozornost od děje naprosto úžasný jazyk. Ženy žijící ve špatných podmínkách, které se "jen" snaží urvat to nejlepší na trhu. Otázka zní- zajistí jim to spokojený život? Budou už pak klidné /dají už konečně pokoj/? Hlavní "potvora" Freya vskutku nechce tak moc, navíc její sociální cítění je mnohem silnější než u naškrobených paniček z charity + má můj obdiv za to, že v přítomnosti tchyně je schopná označit ji za "čarodějnici", a nejen to... Freyino počínání sleduje její příbuzná, zvídavá Agga, která jí sice absolutně nedůvěřuje již od prvního okamžiku, ale nemůže si pomoct, je jí všude v patách. Pokud se někdo pozastavuje nad malým zastoupením mužů.. jak bych to napsala šetrně, abych taky nebyla označena za furii ala furioso... Nejsou tady zas až tak důležití, figurují zde spíš jako nástroje, nebo někdy spíš jako zvířátka (napsala jsem to jemně, že jo?) Celkově na mě Mávahlátur působí velmi pozitivně, což je asi divné, ale nemůžu si pomoct, závěrečné "odrovnání" a hudba mi nedovolí dát jinak než za 5*. (11.05.2013)

Můj momentálně a asi na dlouho nejoblíbenější film. Film je spíše o ženách a také mám pocit, že ženy ho asi ocení trochu víc. :-) Ach ty intriky... Co k filmu dodat? Hlavní hrdinka má jednoznačně symboliku severské bohyně Freyji, včetně jména. Těchto momentů se ve filmu objeví více. Chodí tancovat s elfy, dokonce i řekne, že ona sama je elfí královna. Rovněž pomáhá při porodu, a její průvodci jsou kočky, Ale Freyja má i temnější aspekty, umí se také mstít těm, kteří jí ublíží. V jednom momentu můžeme vidět, jak si spustí vlasy přes obličej a připomíná tak severskou bohyni smrti, Hel. Freyja má také aspekt bojovnice ve chvíli, kdy pomůže své příbuzné před výtržníky. Krom toho je také bohyní lásky, a tak dokáže oblbnout všechny muže okolo. A také si s nimi pohrát. Není zcela kladnou postavou, a tak je také vnímána svou malou sestřenkou, ale i ta jednou dospěje v ženu a pochopí. Na tento film se dívám pokaždé znovu, a pokaždé mě pobaví a najdu v něm vždy něco nového. Jistě pobaví i ty, kteří třeba neznají severskou mytologii, ty narážky tam jsou takovou třešničkou. (21.10.2005)

Po dlouhé době shánění jsem se k tomuto filmu konečně dostala. A můžu říct, že překonal mé očekávání. Jek je, dá se říct, typicky severské, nejedná se zde o čisté drama, ani komedii, i když to má prvky obou, poskládané v pěkné harmonii (že by tak jako v životě?) Děj není nijak složitý, ale o to více se může člověk soustředit na skutečné motivy jednání postav, zejména té hlavní, které mají své kořeny většinou v minulosti. Nikdy se nic neděje prostě "jen tak", vše má své opodstatnění a to, co může zpočátku vypadat jako bezohlednost a chůze přes mrtvoly za svým cílem, je vlastně zoufalá snaha o vymanění se ze svých společenských poměrů a jakási pomsta za křivdy minulosti. Každý zde za své činy dostane patřičnou "odměnu", to je asi to, co mě zde hřálo na srdci nejvíce, i přes tu mrazivou islandskou krajinu :) (13.02.2010)