Like Sunday, Like Rain
Réžia:
Frank WhaleyScenár:
Frank WhaleyHudba:
Ed HarcourtHrajú:
Leighton Meester, Debra Messing, Billie Joe Armstrong, James McCaffrey, Sabrina Machado, Georgia Ximenes Lifsher, J. Smith-Cameron, Mary Costa (viac)Obsahy(1)
Eleanor je třiadvacet, snaží se dělat muziku a najde si práci jako au-pair dvanáctiletého hudebního génia, cellisty Reggieho. Krůček po krůčku se spolu sbližují, dokud Eleanor nemusí z vážných důvodů odjet domů ke své rodině... Reggiemu je teprve dvanáct let a jako nadaný cellista žije díky zaopatřeným rodičům v luxusu a bohatství, i když často bez nich a hlavně bez kamarádů. Osamělé Eleanor je třiadvacet, žije daleko od rodičů, zrovna se rozešla s klukem, vyhodili ji z práce a nemá kde bydlet. Bylo snad dílem osudu, že se tihle dva potkali? Eleanor bez jakýchkoli zkušeností začala pracovat jako Raggieho au-pair. A i přes počáteční odpor našli díky společné lásce k hudbě nakonec cestu jeden ke druhému. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Pekný film o priateľstve medzi mladou dámou a 12-ročným chlapcom, ktorý sa utápal v samote a vlastnej podivnosti. Keby že mal autizmus, aspoň by sa mal načo vyhovoriť, ale takto bol jednoducho len divný. A tou podivnosťou nemyslím jeho nadpriemerný intelekt a talent, ale to že v podstate nemal akúkoľvek snahu zvrhnúť svoju introverciu. Aspoň, že Eleanor sa pre neho stala oporou a v podstate ho zachránila od toho stavu tápania v bezemočnom mori samoty. Ale aby stál celý film len na tomto? Čakal som určite nejakú lepšiu štruktúru a zápletku - nielen stabilný dej o sympatii a priateľstve. Za mňa max. 3*. ()
Nějak nevím, co bylo záměrem tohoto filmu... ukázat sílu přátelství...? Nebo něco jiného? Obě hlavní postavy jsou moc fajn - Eleanor je milá a připomíná N. Portman a Reggie je osobitý génius, který má na všechno logickou odpověď. B. J. Armstrong zaujal. V jedné ze scén blíže ke konci byl film velmi dojemný - a kvůli ní si ho hlavně budu pamatovat. ()
takový malý velký film, jehož téma mě dopředu nijak moc nenadchlo. Jenže jsme byl mile překvapen. Není to film nabitý hvězdami, ani není plný dynamického děje, ten je vlastně velmi prostý. Ale o to tu nejde, jde spíš o formu, jakou je film vyroben. Je to o zachycení atmosféry, nálady, pocitů, to všechno se děje nenásilně a uvěřitelně, prostřednictvím dialogů mladé holky a ještě malého, i když mimořádně inteligentního kluka. I díky výborné hudbě se film strašně dobře sleduje, ani na chvíli jsem se nenudil, pro mě to byl zážitek, kterému nemůžu vlastně nic vytknout. 90% a doporučuju všem vnímavým filmovým fanouškům ()
Eleanor je třiadvacet je to fešná holka, ale moc neví, co se svým životem. Po seznámení s chytrým a nadaným klukem, dostává její život zase nějaký smysl. Ovšem ten smysl, nebyl asi zase tak důležitý a nenahradielný, protože ten závěr dokazuje jen to, že on ji dal všechno, zatímco ona mu dala pouze svou dočasnou přítomnost? Dala mu víru v něco, co sama poté opustí? Čekala jsem víc emocí, protože Like rain měl být o emocích, měl být o tom, jak důležité je mít někoho vedle sebe, někoho, kdo ti do života vhání žár. Like Sunday ve mě téměř nic neprobudil. Čekala jsem víc. ()
Tenhle film by byl celkem o ničem, kdyby sem tam kluk nepronesl nějakou zajímavou hlášku, která neodpovídala jeho věku. Jinak se tam ale skoro nic nedělo, jako katalyzátor tam působili akorát Eleanor bejvalej - nevýraznej a její rodinka - obyčejná. Když se hlavní hrdinové loučili, tak to bylo docela dojemný, ale tím měl film skončit. Bohužel potom ještě 10 minut sledujeme, jak Eleanor dostane trumeptu a .... a to jsem už zapomněl - takový to bylo. ()
Galéria (16)
Fotka © Monterey Media
Reklama