Babadook

"Milující maminka, už si kudlu brousí... u telky se nespinká! Babadook kol brousí!" Spratek sem, spratek tam, na pár facek i podříznutí, jak by doporučili čtyři z pěti dětských psychiatrů (pátý by nedoporučoval, ale už by sám držel kudlu v ruce). Jenomže... krev není voda! Škrcený chlapeček z posledních sil něžně pohladí maminku po tváři a... nezbývá než ho milovat! I s jejich společným rodinným mazlíčkem Babadookem, který mi silně připomínal naše české strašidlo Barbuchu, živící se strachem lidí. Přestat soupeřit se synáčkem, kdo z nich je víc šibnutý, přestat na něho volat Polednici od protinožců a maminka i klučina budou v pohodě. Jednoduše geniální příběh, který by se mohl vyučovat na lékařských fakultách v oboru léčba psychických traumat, o jednoduchém a přijatelném způsobu, jak se naučit celkem v klidu žít se svými vnitřními démony. Don't worry, dook, dook, dook..., be happy. (17.08.2022)

Tak jako celkově docela fajn, nejlepší je na tom to, že byť je motiv docela klasickej, tak vlastně není ústřední, protože tím je spíš vztah matky a syna. Skutečně jsem místy opravdu váhal, jestli náhodou aji celej Babadook story a kniha není jen další entitou v hlavě Amélie. Frustrace ze špatně fungujícího života, trauma z minulosti, matka založená spíše hodně emočně než racionálně, a do toho to žánrový prostředí domu, kreslená kniha, černobílé variace démonů jako vystřižených z klasických hororů, duchařsko-posedlostní prvky (včetně mé oblíbené šumící ulice s elektrickým vedením navečer, která kontrastuje s ještě tišším pokojem s postelí) ... považuju to za zajímavej a kvalitní počin, u kterýho jsem si užíval hutnou atmosféru prostředí, zároveň kvalitní a expresivní herecké výkony (řvoucí matka, kluk taky magor) a netradiční kombinaci prvků a motivů. Na druhou stranu ale je nutné říct že to zase není nic nějak výsostně ohromujícího, spíše jen "dobré a kvalitní". Pokud si Jennifer Kent udrží nastavenou laťku a bude ji ve svých dalších filmech dál rozvíjet (pevně doufám, že směrem nikoli více žánrovým ale naopak spíše ještě více netradičním), tak se jejích nejlepších věcí teprve v budoucnu dočkáme. 7/10 (13.09.2015)

Technicky tomu sice není co vytknout, herci do titulních rolí byli dobře vybraní i dobře zahráli, tu dětskou knížku bych chtěl mít doma, místy to bylo solidně hororové a bylo to i zajímavě postavené - nejdřív to otravné děcko po zásluze z duše nenávidíte a soucítíte s unavenou a zdeptanou matkou, pak se role a sympatie začnou obracet, celou dobu je to dvojznačné... Bohužel mě to děcko hned zkraje nasralo až moc a už jsem se přes to do konce filmu nepřenesl. Vlastně nedívat se na to s manželkou, po 10 minutách bych to vypnul. (14.12.2014)

Psychologická, atmosférická pecka. Áno, toto bol pre mňa horor, ktorý by som tou peckou pokojne mohol nazvať. Pre mňa to práveže klišé nebolo, práve naopak. Ono totiž väčšinou keď nakrúcajú horory o duchoch, bubákoch a neviem akých príšerkách, tak sa snažia docieliť to, aby sa divák zľakol práve nich. V tomto prípade ma však zvervózňovalo všetko ostatné, len ten bubák nie. A to sa teda často nestáva. Decko drbnuté na hlavu, matke z toho začne drbať taktiež, a už je z toho pekné peklo. Bubáka tu vlastne ani nebolo treba. Ale keď režisérka pridá niečo navyše, prečo nie. Nebolo sa tu veľmi čoho zľaknúť, skôr to na mňa zapôsobilo tým, ako precízne ten horor dokázal zapôsobiť na psychiku diváka. Aspoň teda na moju, hovorím sám za seba, ale chvíľami sa mi na to nepríjemne pozeralo, a myslím to v pozitívnom zmysle slova. Pre mňa dosť depresívny film, ktorý sa pekne stupňoval každou minútou, hudba a zvuky vynikajúce a herci to zahrali naozaj uveriteľne. Dokonca ma napadlo, že ten škaredý fagan bol naozaj praštený jabloňou a akurát ho vypustili z kazajky. Toto bude v mojej tohtoročnej topke veľmi vysoko. V posledných rokoch ma totiž v podobných aspektoch zaujali asi len Baby Blues či Grace. Takýchto hororov žiaľ veľa nenájdeme. (Celkom podarený Don't Be Afraid of the Dark, ktorému som dal relatívne vysoké hodnotenie, tomuto filmu nesiaha ani po členky!) (31.10.2014)

Vyčerpávající film. Ale bohužel zcela jinak, než jsem čekal. To co se v první půlhodince jeví jako působivý psychologický horor, v němž budete mít chuť tomu spratkovi co nejošklivěji ublížit, se totiž následně změní v rádoby strašidelnou story o bubákovi, jež zrovna příliš nefunguje. Herecky je to sice parádní a režisérka s onou psychologií opravdu pracovat umí. Jenže jak jde o budování napětí či strašidelnou atmosféru, tak se jí celý film rozpadá pod rukama a i to psycho není v závěru tak silné, jako na úplném začátku. Některé scény a titulní bubák pak působí nechtěně směšně a ani ten oldschoolový feeling tomu moc nepomohl. Další z řady současných hororů, jenž jde zcela mimo mě.50% (03.01.2015)