Kawaki
The World of Kanako
Réžia:
Tecuja NakašimaKamera:
Šóiči AtóHrajú:
Nana Komacu, Kódži Jakušo, Satoši Cumabuki, Džó Odagiri, Fumi Nikaidó, Ai Hašimoto, Miki Nakatani, Munetaka Aoki, Džun Kunimura, Asuka Kurosawa (viac)Obsahy(1)
Fudžišima Akikazu je bývalým detektivem, nyní je z něj ochlasta, který nežije se svou rodinou. Jednoho dne mu ale jeho bývalá žena volá, že jejich dcera Kanako, výborná studentka, zmizela. Fudžišima se rozhodne, že tomu přijde na kloub a začne po Kanako pátrat. Jenomže odhaluje až šokující pravdu... (Zíza)
Recenzie (25)
Agresivní a efektní tříšť obrazů,animované vsuvky a skoky v čase, které nakonec dávají jakýsi smysl.(50%) ()
Přehnaně zmatený, přehnaně násilnický, přehnaně psycho. Vše zbytečně. Akikazu protivnej. Potoky krve tu nic nezachrání. Jako normálně zpracované krimi by bylo super a to pro dobrý příběh, zápletku i závěr. Toto provedení mě neupoutalo. ()
Dřepěl u baru skryt v ironickém oparu. Ten využil jako ochranu a pro pálenky flašku předhodil nám frašku? Či za čisté vody nálev nabídl nám nadhled? Kawaki sráží výkon hlavního protagonisty. Body mu nahání "výtvarná stránka" (tedy v podstatě opak režisérova předchozího díla) - luxusní "kýčovitou lollipop-party" zlaté mládeže považuji za jeden z vrcholů řemesla. Též musím pochválit Satoshi Tsumabukiho jako padoucha ve stylu Jokera a Ai Hashimoto, jejímuž buddy vztahu s zoufalým tatíkem měl být věnován přeci jen delší úsek pásky. ()
Strašně zmatený film, kdy retrospektivní dějová linka se nám má snažit osvětlit, co a jak se zrovna děje...no nakonec nám o současnosti prozradí prakticky hovno, jelikož skoro všichni z minulosti jsou už mrtví. Takže nám nezbývá nic jiného než sledovat násilnického, schizofrenního Kódžiho Jakuša, který nejen, že mě neuvěřitelně sral (opravdu si umím představit jen málo odpornějších a více nasírajících postav), ale na stopy při svém "vyšetřování" přicházel v podstatě nahodile, bez ladu a skladu. Je dost možný, že ve filmu je hlubší smysl, ovšem v mém případě asi nebyla šance ho najít. Dokonce kvůli tomuhle filmu snad zvýším hodnocení i Kokuhaku, protože to vyznění a zpracování je ve strašně hlubokém kontrastu. ()
Po Kokuhaku na nás Nakašima opět chrstl pořádku dávku depresivních sraček. Tentokrát v podobě v chlastu se utápějícího tatíka, kterému se ztratí dcerka s kterou však již řadu let nesdílí společnou domácnost. To co se zprvu jeví jako banální pátrání po náctileté obyčejný život mající dívce se postupem času mění v noční můru. Fotřík se začíná nořit do temného života vlastní dcery a jeho vlastní ultrasračkoidní mu v té chvíli může připadat jak dovča někde na Balearských ostrovech. Celý film je postavený na protínání minulosti s přítomnosti aniž by však byla narušena pevná konzistence příběhu, do toho všeho skvělý mix hudby, rychlé střihy a hypnotizující kamera. Jestli toto mělo být nastavené zrcadlo japonské společnosti, tak to je kurevsky pokřivený obraz. ()