Rodinná oslava

Jeden z pilířů hnutí Dogma 95, který je pečlivě natočen. I když nám Thomas Vinterberg odkryje konkrétní část, tak nezapomene relativizovat to, co právě řekl. Výborné načasování kamery - je až perfektně vlezlá a zachytí každou situaci. Výborný děj není předvídatelný - naopak, i když si myslíte, co bude následovat Vinterberg Vás pokaždé překvapí. Realistické, silné, nesmírně autentické. Emočně zdrcující. (18.12.2013)

Toto je první film, natočený podle zásad Dogma 95, který jsem kdy vůbec viděl a vůbec první film podle právě těchto zásad natočený a můžu na rovinu říct, že to není vůbec špatné. Realistické, osobité, občas až moc, ale i tak rozhodně velice zvláštní a zvrácené. Já jsem prostě sledoval sled událostí natočený ruční kamerou tak svižným tempem, že jsem se v tom chvíli ztrácel, ale rozhodně jsem celou dobu věděl na čem jsem. Ten filim prostě začíná, a časově plyne pomalu, unyle, bez problémů, až se problémy začnou dít a a film se rozjede v tom správném tempu. Na filmu se mi hlavně líbí to, že nikdo, ani já netuší co se za vteřinu stane, a stát se může opravdu cokoliv. Je to skoro natočeno tak, jako kdyby jste koukali na dokument z rodinné oslavy vlivné osobnosti Dánského království, ale není tomu tak, kdyby tomu tak bylo, noviny by o tom mohli mluvit tak na dva roky dopředu. Rodinná oslava je zvláštní film, který se nenaskytne vidět pokaždé. Veškeré aspekty, které se mi na něm líbí jsou popsány právě v oněch zásadách, které stojí za to si přečíst. Abych pravdu přiznal, nikdy jsem o tom neslyšel a nakonec jsem byl velice překvapen. Nikdy film nebyl blíž divákovi než právě teď. (06.10.2008)

Uf, co jsem to vlastně viděla? Vinterberga, který výjimečně zasáhl do černého i u mě. Neskutečně silné rodinné drama o starých stále hnisajících ranách. Potvrzení toho, proč mám "dogmatiky" ráda, tenhle styl zdá se mi hodně šťastným. Mohla bych dumat hodiny, ale stejně nepřijdu na nic, co bych mohla tomuto snímku vytknout. (04.11.2020)

Velmi zaujimava drama, aj ked bola natocena televizne - 4:3 z mierne zrnitym obrazom. Tazko sa mi opisuju pocity, ktore som mal pri tomto filme, ale v kazdom pripade, cim viac boli napäte vztahy medzi surodencami a hlavne ich otcom, tym viac bol film zaujimavejsi. Keby tie vztahy tam neboli az tak napäte, asi by som sa skor nudil asi tak, ako pri filme od rezisera Jonathana Demma RACHEL SE VDAVA (2008), kde to bolo trosicku podobne. Myslim si, ze herci zahrali svoje postavy velmi presvedcivo a je to jeden z dalsich kvalitnych filmov z Danskej a Svedskej produkcie... 19.11.2010 _______ Ulrich Thomsen - (Christian) +++ Henning Moritzen - (Faderen - Helge) +++ Thomas Bo Larsen - (Michael) +++ Paprika Steen - (Helene) +++ Birthe Neumann - (Else) +++ Trine Dyrholm - (Pia) +++ Hudba: Lars Bo Jensen +++ (19.11.2010)

Významný milník filmu devadesátých let a jeden z hlavních důvodů pro moje sympatie a oblibu "dogmatiků". Ano, ruční kamera, chabý obraz i zvuk by se daly prohlásit za nedostatek - tady však naopak slouží "dobré" věci. Protože takhle napjatý, autentický a vypjatý snímek se "obyčejnými" prostředky točí jen velice obtížně. Je pak skoro jedno, komu film "fandí" a co řeší - tady jde hlavně o vlnu pocitů, které se na diváka valí. (09.10.2005)