Amores perros

V žádném případě nezpochybňuji kumšt režiséra. Pro mě je nepředstavitelné sestřihat do pospolitého celku jeden příběh, natož pak příběhů několik. Tvrdím pouze to, že v porovnání s jednadvaceti gramy a Babelem Amores Perros napadá na jednu nohu. Psychologii bylo učiněno za dost, já bych však uvítal mnohem větší důraz na prolínání všech těch lidských osudů, se kterými bylo vyloženě pohráváno. Ale co bych se tu snažil něco ošemetně okecávat, zkrátka mě to příliš ne-o-slo-vi-lo. A basta. (01.10.2011)

Ińárritu je borec. Tenhle film je přímým opakem toho, co jsme zvyklí vídat v latinskoamerických novelách. V Esmeraldách atd. jsem svědky neuvěřitelně podprůměrných výkonů, ubohých dějů a černobílých postav. Člověk by si pomyslel, že tam ani nemají filmové školy, když jejich nejvíce viditelný produkt je tak žalostný. Sice je to jako srovnávat Trošku s Kubrickem, ale stejně si to neodpustím. Amores perros díky třem odlišným příběhů umě sestříhaných do filmečku utíká fofrem a člověk se ani nenaděje a už je konec. K tomu se člověk kochá silně nadprůměrnými hereckými výkony, poutavou kamerou a strhující story. Bravo. (14.02.2005)

A sobectví a hloupost. A láska a to hlavně k sobě. A prachy a mazlíčci na provázku, abychom se měli hezky. A rodina, která drží společnost po hromadě nebo teda spíš na hromadě nebo v hromadě. Ale to je stejně fuk, protože štěstí hledáme v kdejaký hromadě hoven a pak si hnědý od hlavy k patě sebelítostivě fňukáme, jak je ten svět nespravedlivej. ___ Iñárritu kombinuje, až se mu trochu zapletly nohy. Koláže v jednom okamžiku do sebe propletených osudů spíš než aby nabízely jednu silnou linku, tak se vzájemně rozmělňují, až závěr vyzní trochu do prázdna. 154 minut bylo zbytečně moc. i tak ale fascinující. Hlavně první půle. Celkově bych si vystačil s úvodní dějovou linií. (24.08.2015)

Výprávěcí styl, kdy je příběh rozpolcen do několika (konkrétně tří) částí, není vyprávěn chronologicky a postupně do sebe pěkně zapadá, je pravděpodobně inspirovaný Tarantinem, avšak nic jiného s ním film nemá společného. Amores perros je výborný debut nadějného režiséra, který zprostředkuje surové, syrové a stále velmi věrohodné nahlédnutí do mexické společnosti a kultury. První příběh a jeho vyobrazení prostředí a lidí i s jejich emocemi, byl takřka bezchybný a spolu se zajímavým dějem na jasných 5 hvězd, bohužel druhý už spíše jen otrocky splňoval pointu celého filmu (amor = láska + perro = pes), ovšem ještě stále se bezpečně držel nad hladinou nezajímavosti, či průměru. Poslední část mě asi nedojala tolik, jak bylo zamýšleno, ale ostatní složky se opět držely velice vysoko - atmosféra špinavého mexika a hlavně pohled do duše jak "bohatému bezdomovci" s neschopností normálně žít kvůli bývalému prohřešku vůči rodině, tak člověku, který si objedná vraždu, ale není schopen se oběti ani podívat do očí. 8/10 (29.07.2008)

Musím uznat, že mexické filmy posledních cca 10 let (nebo alespoň ty, co jsem viděl) si drží velmi vysokou úroveň. Také Amores Perros se řadí určitě mezi to povedenější, byť je zde skutečně (jak mnozí zde podotýkají) vidět mírná nevyrovnanost jednotlivých dějových linií (neodvažuji se je nazvat povídkami, protože je zde evidentní provázanost děje). Velmi dobré výkony odvedli i herci, ale ani oni se (zejména v té střední části filmu) nevyvarovali mírného přehrávání. Přesto si ale myslím, že se jedná o mimořádné dílko, kterému sice chybí něco k dokonalosti, ale určitě pozorného diváka zaujme. Pokud však hledáte něco pro pobavení - ne, tohle není dobrá volba, oddechový film tohle zcela rozhodně není. (08.09.2003)