Shoda

By jeden nevěřil, nakolik tak sympatický zjev může odpudit svým projevem... Měla jsem ho dost, dědka sebestřednýho, co chce být za každou cenu zábavným a neopomene přitom urazit plno lidí, včetně svých servilních posluchačů, takovým se v reálu docela ráda vyhnu. Naštěstí - po vybalení zápletkové jobovky a nestandardního zákleku za účelem orálního násilí ho konečně humor přešel a ke konci se dalo dospět bez většího ošívání... Ačkoli, bez brblání jsem se přirozeně neobešla, tak například - co má bejt, že Mikeova matka dělala sekretářku? To dopadla ještě dobře, klidně mohla pobíhat s konvicí na kafe v nějakým zaplivaným bistru, jako zbytek tamějších svobodných matek... a navíc, nedělala by ji stejně, i kdyby Tobi přijal jho otcovství? Beztak, na hopsání by už stejně neměla figuru... a nějak jsem přeslechla, že by v neúplné rodině docházelo k hmotné újmě nebo tak něco, proto - o mrtvých jen dobře, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se Mike naposlouchal poznámek o svém nevhodném příchodu na svět v návaznosti na baletní kariéru až na založení celoživotního traumíčka... A co si tak z viděného vzít? Snad že následkem jednoho špatného rozhodnutí můžeme zamíchat osudy i zcela neznámých lidí aneb jak vám mohou vzít i to, co jste nikdy neměli... Jinak slabota s útrpnou úvodní půlhodinou a pro mě těžce vstřebatelnými, obligátními konverzačními špeky typu budu tady... jsi opravdu dobrý kluk... no ale kdo nejste podobně zatížen, možná si ani nevšimnete. (20.07.2016)

Came for Patrick Stewart, stayed for Carla Gugino. Nezávislá divadelní dramata mám ráda, a byť se toto řadí mezi ty předvídatelnější (hlavní zvrat odhadnete již v prvních minutách nebo po přečtení synopse), jeho poklidnější druhá polovina, která je prakticky jen jedním dlouhým dialogem mezi Lisou a Tobim, mě velmi bavila. A až za několik let zapomenu, o čem měl Match vlastně být, ráda se na něj podívám znovu. (01.05.2017)

Pokud máte rádi Patricka Stewarta a/nebo "divadlo na plátně" (zde tedy typickou divadelní konverzačku, ovšem s výtečnými herci), není o čem spekulovat, není nad čím váhat. Je to emotivní, ale možná jak pro koho. Jste syn s komplikovaným vztahem k otci? Tak to s Váma mávne. Ale jinak... možná Vám to přijde ukecané a nezajímavé. Nevím. Mně to přišlo skvěle napsané (dialogy) i zahrané. A navíc: Je to prostě tak, že "Sir Stewart makes everything better". (19.05.2020)

Pozoruhodná záležitost ve všech ohledech, komorní drama rozehrané na malém prostoru, přesně tak, jak to mám ráda, výborní herci, kteří podpoří zajímavý a neotřelý příběh, k tomu příjemný hudební podmaz.. Obecně řečeno konverzačky mě baví a tohle stálo za to vidět, těch témat k diskuzi a úvahám je samozřejmě mnohem víc, než je ta stěžejní linie ve filmu, ono to tam probublává pod pokličkou.. Patrick Stewart dokáže být ohromně sympatický a ve vteřině nesmírně odporný, smekám klobouk.. (23.08.2021)

Aneb Jak dokáže během 24 hodin životem zamíchat jeden rozhovor. Patrick je prostě dobrý divadelní herec a hrát umí. Nepopírám, že je důvodem, proč jsem se o tenhle film vůbec zajímal. no a zas to stálo za to. Dialogovka, které škodí už jen ten spoiler ohledně rozhovoru, který v ději přijde už poměrně brzy - i když je dost očekávatelný. A Patrick do toho sedne. ~~~ "I love my life, I regret my life. The lines eventually blur, it's just my life." - Toby Powell (Patrick Stuart), Match, 2014 (30.01.2016)