Shoda

Came for Patrick Stewart, stayed for Carla Gugino. Nezávislá divadelní dramata mám ráda, a byť se toto řadí mezi ty předvídatelnější (hlavní zvrat odhadnete již v prvních minutách nebo po přečtení synopse), jeho poklidnější druhá polovina, která je prakticky jen jedním dlouhým dialogem mezi Lisou a Tobim, mě velmi bavila. A až za několik let zapomenu, o čem měl Match vlastně být, ráda se na něj podívám znovu. (01.05.2017)

Pokud máte rádi Patricka Stewarta a/nebo "divadlo na plátně" (zde tedy typickou divadelní konverzačku, ovšem s výtečnými herci), není o čem spekulovat, není nad čím váhat. Je to emotivní, ale možná jak pro koho. Jste syn s komplikovaným vztahem k otci? Tak to s Váma mávne. Ale jinak... možná Vám to přijde ukecané a nezajímavé. Nevím. Mně to přišlo skvěle napsané (dialogy) i zahrané. A navíc: Je to prostě tak, že "Sir Stewart makes everything better". (19.05.2020)

Jedna poněkud drzá návštěva podivného manželského páru u bývalého slavného tanečníka a choreografa a je z toho skvělý film. Přestože příběh je banální, nebanální je jeho průběh a rozuzlení; zásluhou brilantního scénáře se film dokonce umně vyhýbá žánrovým stereotypům a nabízí v každém ohledu originální bilanci jednoho mimořádného lidského života. Je nasnadě, že filmu kraluje jedinečný Patrick Stewart, herec neobyčejného podmanivého výrazu, ztvárňujícího Tobiho s neodolatelnou nonšalancí a jiskřivým humorem. Scéna na střešní terase s výhledem na New York a s jedním z nejkrásnějších životních kréd stojí minimálně za to, abyste tenhle film nevynechali. Je prostě okouzlující. Stejně jako Tobi, tanečník, co šukal s každým, kdo za to stál. #Mezipatra 2015 (09.11.2015)

Pozoruhodná záležitost ve všech ohledech, komorní drama rozehrané na malém prostoru, přesně tak, jak to mám ráda, výborní herci, kteří podpoří zajímavý a neotřelý příběh, k tomu příjemný hudební podmaz.. Obecně řečeno konverzačky mě baví a tohle stálo za to vidět, těch témat k diskuzi a úvahám je samozřejmě mnohem víc, než je ta stěžejní linie ve filmu, ono to tam probublává pod pokličkou.. Patrick Stewart dokáže být ohromně sympatický a ve vteřině nesmírně odporný, smekám klobouk.. (23.08.2021)

By jeden nevěřil, nakolik tak sympatický zjev může odpudit svým projevem... Měla jsem ho dost, dědka sebestřednýho, co chce být za každou cenu zábavným a neopomene přitom urazit plno lidí, včetně svých servilních posluchačů, takovým se v reálu docela ráda vyhnu. Naštěstí - po vybalení zápletkové jobovky a nestandardního zákleku za účelem orálního násilí ho konečně humor přešel a ke konci se dalo dospět bez většího ošívání... Ačkoli, bez brblání jsem se přirozeně neobešla, tak například - co má bejt, že Mikeova matka dělala sekretářku? To dopadla ještě dobře, klidně mohla pobíhat s konvicí na kafe v nějakým zaplivaným bistru, jako zbytek tamějších svobodných matek... a navíc, nedělala by ji stejně, i kdyby Tobi přijal jho otcovství? Beztak, na hopsání by už stejně neměla figuru... a nějak jsem přeslechla, že by v neúplné rodině docházelo k hmotné újmě nebo tak něco, proto - o mrtvých jen dobře, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se Mike naposlouchal poznámek o svém nevhodném příchodu na svět v návaznosti na baletní kariéru až na založení celoživotního traumíčka... A co si tak z viděného vzít? Snad že následkem jednoho špatného rozhodnutí můžeme zamíchat osudy i zcela neznámých lidí aneb jak vám mohou vzít i to, co jste nikdy neměli... Jinak slabota s útrpnou úvodní půlhodinou a pro mě těžce vstřebatelnými, obligátními konverzačními špeky typu budu tady... jsi opravdu dobrý kluk... no ale kdo nejste podobně zatížen, možná si ani nevšimnete. (20.07.2016)