On je taký pekný

Mimoriadne príjemné a svieže dielko, ktoré zahreje pri srdiečku a opráši spomienky na tínedžerské dialógy vlastnej produkcie. Priznám bez mučenia, že pri záverečnej scéne (v škole) sa mi podarila aj jedna slzička dojatia. A hej, námetom to trochu pripomínalo môj obľúbený Mannen som elsket Yngve (nový chalan v meste, ktorý rozvíri pokojné vody vnímania vlastnej sexuality hlavnej postavy), no vo výsledku je to predsa o dosť iné. U mňa dobré, 8/10. (09.06.2020)

Poměrně lehce koukatelná romanticky dramatická limonáda, kterak slepý gay k partnerovi přišel. Po všech stránkách správňácký film zcela jistě milovaný všemi zarputilými obhájci menšin všech možných neziskovek. Mně se líbily obě hlavní dívčí postavy a díky tomu se mi na film koukalo asi líp, než bych čekal a také kdykoliv se velmi schylovalo k explicitní gay scénce, režisér to naštěstí nedotáhl, za což jsem mu vděčen. Pro gaye asi super film, pro heteráky spíš průměr. (05.07.2017)

Nepatřím zrovna k těm, kteří by tahle témata vyhledávali, ale byla jsem nesmírně příjemně překvapená s jakým citem byl tento příběh předložen. Leonardovo nelehké hledání sebe samotného při svém postižení, potažmo jeho vyvíjející se přátelství s Gabrielem jsem vnímala s tak velkou dávkou empatie, kterou jsem už dlouho při takovém filmu nezažila. Ta noční chvilka při vysvětlování toho, jak vypadá zatmění měsíce a bylo jich daleko víc, na mě silně působily. Cítila jsem se zranitelná jako Gi, viděla jsem očima Lea a snažila se vcítit do pocitů Gabriela. Jemný, krásný a křehký film. (15.07.2014)

Jaké to je dospívat a být poprvé zamilovaný zná asi každý z nás. Ale jaké to je být ještě k tomu slepý a navíc zamilovaný do osoby stejného pohlaví, to už si zažil asi málokdo. Tento film mě svým tématem silně přitahoval, protože v sobě spojuje hned několik motivů, které mám v příbězích, ať už filmových či literárních, hodně v oblibě. Je tu téma dospívání, téma hledání sebe sama a svého místa v životě a především téma homosexuality. A k tomu všemu je to film z Jižní Ameriky. Je tedy asi logické, že jsem do filmu vložil nemalá očekávání a on mě dokázal nezklamat, ba právě naopak. Nadchnul mě svou obyčejností, svou civilností, nenásilným pojetím tématu. Příběh byl odvyprávěn s úžasnou lehkostí, kde nic nepůsobilo jako pěst na oko, příběh se vyvíjel přirozeně a uvěřitelně, hlavním hrdinům jsem to všechno věřil, a především jsem se dokážal vžívat do jejich pocitů a soucítit s nimi. Takhle mě zaujmout se hned tak nějakému filmu nepovede, ale tenhle to dokázal a já vím, že jsem ho určitě neviděl naposledy. Není co dodat, super zážitek z obyčejného, ale o to zajímavějšího filmu. Uděluji pět hvězd. (16.02.2015)

Svou premisou snímek přímo svádí k lacinému moralizování a emocionálnímu vydírání, Daniel Ribeiro se však ukazuje jako empatický tvůrce, který si děj snímku několikrát pořádně promyslel. Na příběh dospívajícího chlapce, který se narodil slepý a začíná prožívat svou první lásku, se dívá s porozuměním a trochu jinou optikou, než je zvykem. A napomáhá mu k tomu právě i ono výše zmíněné postižení. To skrze něj lze sledovat Leovo nazírání na sebe samého. Hoje Eu Quero Voltar Sozinho není příběhem o přijímání a objevování sebe samého. Místo otázek „Proč zrovna já?“ se Leo pouze táže „Proč mě nevnímáte jako každého jiného?“. Snímek je poměrně silný v těch nejobyčejnějších momentech, dost často se ale ke „klíčovým scénám“ dostává zbytečně násilným a doslovným způsobem (kino, západ slunce). (31.07.2014)