Muška

Zlo má dvě podoby. První je způsobování utrpení – druhým i sobě. Druhá, mnohem zrádnější, je nezájem o utrpení druhých, jež můžeme zmírnit. Ta druhá podoba zla je zrádná především proto, že mnoho lidí má pocit, že jakmile někomu momentálně neubližují, jsou automaticky dobrými lidmi. Avšak nezamýšlí se nikdy nad tím, jestli někdo v jejich nejbližším okolí nepotřebuje pomoc. Velmi podstatné je v tomto kontextu výraz nejbližší okolí – mnoho jedinců si myslí, že jakmile volají po vzdálené pomoci druhým (třeba tím, že projevují sympatie s chudými na druhém konci světa, etc.), automaticky je to činí lepšími (a aktivnějšími) lidmi. Nicméně překvapivě málo z nás si pokládá otázku, zda by nebylo možné zmírnit utrpení člověka, který je zde, který se pohybuje v naší blízkosti – v naší rodině, v okruhu známých, přátel, v rámci práce nebo školy. A nutno podotknout, že by často stačilo jen velmi málo. Vskutku, vhodně použité slovo, povzbudivý úsměv nebo vlídný rozhovor mohou ve správný čas a na správném místě dělat zázraky a jsem přesvědčen, že mnoho nešťastníků by být tímto způsobem mohlo být zachráněno například před sebevraždou nebo jinými hrůznými věcmi. Přesně o tomhle točil často Bresson filmy - o našem šíleném nezájmu – Muška je jako nevyslyšené volání o pomoc, absence malých skutků lásky, které by mohly znamenat mnoho dobrého a tklivý pláč nad světem, který nezúčastněne ponechává zlo bez potrestání a člověka jeho vlastnímu utrpení... (05.04.2018)

ocenenia : MFF Cannes 1967 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ môj prvý Bresson...konečne! na takéto filmy musí byť človek naozaj "v stave ataraxie", aby dokázal vnímať a vstrebávať každý emočný záchvev postáv ...aby cítil presne tak, ako režisér chcel....žiaľ, mne sa to po začiatku, ktorý my znechutil môj videorekordér (áno, ešte stále používam VHS :), ktorý namiesto nahrávania mi namotal pásku a tým ma vytočil do nepríčetnosti, podarilo iba čiastočne, a preto si opätovné zhliadnutie tohto tichého smutného skvostu kladiem za jednu z mojich filmových priorít.... a nedá mi nevyzdvihnúť silu a hĺbku hereckého výkonu mladučkej Nadine Nortier. : po druhom zhliadnutí v pokojnom rozpoložení februárovej noci, jasných 5* (27.09.2008)

Já nevim, ve srovnání třeba s Baltazarem je tohle až příliš pesimistický, úplně, moc. Tady neni ani snad ani náznak světla, jenom totální, depresivní tragédie. No možná, náznak světla bude u Mušky samotný, její touze po lásce, ovšem o to hůř to dopadne. Třeba to bylo mým rozpoložením při sledování, takže se už těšim na nový skouknutí, zatim nemůžu dát plnej počet, už vzhledem k tomu, jak úžasně na mě působily jiný Bressonovo filmy (Kapsář, K smrti odsouzený..., Baltazar, atd.) (22.09.2009)

Téměř beze slov a přitom tolik beznaděje a nicoty v životě bez lásky mladičké Mušky jsem měla možnost vidět v mém prvním premiérovém filmu Roberta Bressona. Černobílé provedení, smysl pro detail a atmosféru už tak zoufalou situaci ještě víc umocnily. Smutné drama opravdu až na dřeň, kde tehdejší venkovská společnost i přes náboženské přesvědčení něco takového jako empatie k bližnímu absolutně neprojevovala a to včetně otce, který o Mušku neměl vůbec žádný zájem. Když jsem viděla tu absolutní negaci jejího okolí, tak mě závěr vůbec nepřekvapil a možná pro Mušku to bylo v té chvíli jediné možné vysvobození. 3,5* (16.08.2016)

Při uvedení v televizi byla Muška charakterizována jako pochmurná metafora o společnosti, ze které zmizel Bůh. Zběžný, ale i hlubší pohled na dnešní svět nám potvrzuje, že země, ze kterých zmizel Bůh, vítězí nejen v životní úrovni, ale i v indexu štěstí a spokojenosti nad těmi, kde je Bůh nakvartýrovaný, kam se podíváš. Ty státy, kam se Bůh po éře sekularizace opět vrací, signalizují zhoršování životních podmínek a bezpečnostní situace. Tak jako Deník venkovského faráře je i Muška snímkem o sociální izolaci hlavního hrdiny a jeho pocitu osamění a nepochopení. Obě dosavadní setkání s tvorbou Roberta Bressona mě dovedla ke zjištění, že vychází z tak rozdílných ideových pozic, že bychom se patrně obtížně shodli i na počasí. Mám potíž i se strohou formou jeho děl - dramatické napětí je mu cizí, záměrně se vyhýbá emocím a filmovým efektům. Nemůžu mu ale upřít mimořádný cit pro filmový obraz. Je jedním z režisérů, kteří dokáží promlouvat obrazem, dialogy hrají jen okrajovou roli. Už pro tu výtečnou kameru si Bresson bez námahy tři hvězdičky obhájil. Celkový dojem: 65 %. (25.01.2021)