Vedlejší role

Není to film mého srdce. 1) Těžko interpretovatelný snímek vytvořil v Káhiře narozený arménský (od dvou let věku) Kanaďan, režisér, scénárista a výkonný producent 29letý Atom Egoyan, pojmenovaný po prvním egyptském atomovém reaktoru. 2) Scénáristka a její mrtvý bratr, bezcitný herec a jeho kariéra, bláznivá zamilovaná dívka, ti všichni kráčejí kafkovsky snovým světem plným obrazovek, aniž by byť jen pomysleli na něco jiného než na vlastní posedlost. Není to film mého srdce. 3) Ještě že režisér neumí česky a nepřečte si oficiální text distributora...asi by si hodil mašli. (10.06.2014)

Film o vampýrské moci obrazu dokazuje, že AE je velmi inspirativní a místy i strhující tvůrce, poněkud ho ale limituje jeho (chladná) rozumovost. Provazování zdánlivě nesouvisejících scén, ať už hudbou nebo střihem, má smysl i „drajv“, a společně s myšlenkovým podhoubím patří k velkým kladům filmu, nicméně v celku film naráží na sklo určité jednostrunnosti Egoyanovy zlověstné vize. Formovat noční můru z něčeho, co už noční můrou je [bizarní hotel vedený postarší „včelí královnou“ obklopenou trubci nebo mefistofelský režisér působí zlověstně i bez kamerové optiky], to není zrovna gerojský úkol. Nicméně finále na motivy televizní talkshow je brilantní. Posedlost obrazem až na okraj duševního zhroucení. (13.10.2006)

Egoyan rozvíjí mnohovrstevnatou hru s významy; jednotliví aktéři mezi sebou splývají. Film nejsilněji problematizuje tématiku obrazu sebe a obrazu, který je načrtnut ve scénáři. Postavy oscilují mezi pokušením a osamocením. Divák jako archeolog vykopává to, co se skrývá pod povrchem. Těžkou atmosféru uspokojivě zprostředkuje kamera - občas nonšalantně vzlétne a snímá scénu z nadhledu; jindy se zaměří na detail a důsledně se drží tyrkysovo-žluto-červeného nádechu. Kontrasty odhalují jednotlivé aktéry v jejich “rolích”, v jejich vábení a odpuzování. Egoyan rozplétá vztahové smyčky a místy smyčku decentně utáhne. Jsme nuceni promluvit, abychom v roli obstály? Vnitřní světy hrdinů se míjejí, ale občas se protnou jejich osamocené sny a naděje. Bizarní na tom není vůbec nic. Egoyan jako důsledný filmový geolog mapuje terén magie lidské psýché a nezapomíná reflektovat sám sebe - vlastní roli tvůrce. (13.07.2023)

Odosobnená, formálne minimalistická, naratívne roztrieštená štruktúra bez jasne ukotveného dramatického oblúka ako mozaika ľudských osudov v črepinách rozbitého zrkadla. Prvá polovica filmu je diváckym hľadaním, kde sledujeme decentralizovaný príbeh nie jednej, nie dvoch, ale hneď troch postáv, ktoré sú nevedomky (s výnimkou herca) súčasťou vzťahového trojuholníka. Nadväznosť deja je niekedy priama a jasná, inokedy ťažko identifikovateľná, prim hrajú postavy, významy, občasné paralely. Nejednotnosť hlavnej postavy, miesta a času dáva Egoyanovi priestor na pohrávanie sa s celistvosťou a častým symbolizmom. Druhá polovica filmu naberá miestami kontúry neskorších Lynchových filmom (mj. Lost Highway - scéna s komunikáciou cez kameru v kancelárii nadriadenej, vybrané pasáže zo záveru); stále však zostáva pri fyzickom a obrazovom symbolizme. Ona odosobnenosť spočíva v konaní postáv, ktorých emočný prejav je veľmi mierny a ktoré komunikujú prostredníctvom neosobných, chladných videohovorov. Ony "vedľajšie role" majú význam nielen pre pochopenie príbehu a motívov, sú zároveň charakteristikou celého súboru postáv vystupujúcich vo filme, ktoré zohrávajú podobne prehliadnuteľné vedľajšie role v reálnom živote - komparzový herec, pracujúci ako údržbár, chyžná, ktorá je doňho nešťastne zamilovaná, bezvýznamná filmová scenáristka, chlapík obsluhujúci videopožičovňu, ktorý okrem toho natáča svadby a oslavy najrôznejšieho typu... Absolútne nezaujímaví a bezvýznamní v neskutočne zaujímavom a inšpiratívnom filme. Film nie len na jedno pozretie, ktorý má čo ponúknuť a je v ňom čo hľadať. 85% (16.06.2014)

Základním rysem "Speaking Parts" je komplexnost, mnohovrstevnatost a totální prošpikovanost interní i obecnou symbolikou. Což má svoje výhody a nevýhody - SP se dají vidět x-krát a pokaždé si v nich něco nového najdete. Opravdu je na co se dívat a nad čím se zamýšlet, ale Egoyan to divákovi ani v nejmenším neusnadňuje - což mě vede k té "rubové" straně mince - SP jsou naprosto, narcisisticky a nekompromisně do sebe zahleděný film (ovšem byla radost dostávat se mu pod kůži). (05.03.2006)