Vedlejší role

Já vlastně vůbec nevím, co si o tom filmu myslet. Kdybych tu napsal něco ve stylu, že je to o drobných mystériích všedního života (v tom smyslu, že je zvláštní, že se vše děje tak jak se děje), tak to zaprvé nebude úplně pravda a zadruhé asi nikdo pořádně nepochopí, co tím myslím. Ono to totiž ani nemá příběh, jen to všechno nějak začne a nějak skončí a v hlavních rolích jsou postavy, které jsou metaforicky vedlejší i v životě, jelikož nejsou nějak výrazní a prostě si žijí své životy. Všichni jsou divní, divně se chovají, psychologické to není a nikam se to moc neposouvá, ale má to neskutečně podmanivou atmosféru, která je ještě víc umocňována hudbou, která mi připomínala soundtracky z osmdesátkových československých kriminálek a celé to umí působit dojmem, že Egoyan přesně věděl, co dělá. Ano, měl jen nápad, že z typických vedlejších filmových rolí udělá hlavní postavy a nejspíš i zachová jejich "nejasný" charakter (jelikož v málokterém filmu se vedlejší postavy nějak víc představují či vyvíjí), takže je to spíš zvláštní experiment, který ale jakoby v sobě skrýval cosi hlubšího. A to něco hlubšího je přesně to, o čem píši na začátku svého komentáře, ale vůbec si nejsem jistý, jestli to tam skutečně je. I když ano, je tam i téma posedlosti někým jiným a touhou ovládat si svůj "malý svět" několika "blízkých" lidí, ale nepřišlo mi to tak výrazné jako tohle. Podle toho bych dal i vyšší hodnocení, ale zatím zůstanu u silných tří, které víc odráží fakt, že se mi především líbilo to, jak divné a svérázné to bylo... Ačkoli, když to budu brát opravdu jako experiment, tak by to na čtvrtou hvězdu mohlo být rovnou taky, ale to si ještě nechám projít hlavou. Zatím silné 3* (24.04.2023)

Egoyan rozvíjí mnohovrstevnatou hru s významy; jednotliví aktéři mezi sebou splývají. Film nejsilněji problematizuje tématiku obrazu sebe a obrazu, který je načrtnut ve scénáři. Postavy oscilují mezi pokušením a osamocením. Divák jako archeolog vykopává to, co se skrývá pod povrchem. Těžkou atmosféru uspokojivě zprostředkuje kamera - občas nonšalantně vzlétne a snímá scénu z nadhledu; jindy se zaměří na detail a důsledně se drží tyrkysovo-žluto-červeného nádechu. Kontrasty odhalují jednotlivé aktéry v jejich “rolích”, v jejich vábení a odpuzování. Egoyan rozplétá vztahové smyčky a místy smyčku decentně utáhne. Jsme nuceni promluvit, abychom v roli obstály? Vnitřní světy hrdinů se míjejí, ale občas se protnou jejich osamocené sny a naděje. Bizarní na tom není vůbec nic. Egoyan jako důsledný filmový geolog mapuje terén magie lidské psýché a nezapomíná reflektovat sám sebe - vlastní roli tvůrce. (13.07.2023)

Základním rysem "Speaking Parts" je komplexnost, mnohovrstevnatost a totální prošpikovanost interní i obecnou symbolikou. Což má svoje výhody a nevýhody - SP se dají vidět x-krát a pokaždé si v nich něco nového najdete. Opravdu je na co se dívat a nad čím se zamýšlet, ale Egoyan to divákovi ani v nejmenším neusnadňuje - což mě vede k té "rubové" straně mince - SP jsou naprosto, narcisisticky a nekompromisně do sebe zahleděný film (ovšem byla radost dostávat se mu pod kůži). (05.03.2006)

Odosobnená, formálne minimalistická, naratívne roztrieštená štruktúra bez jasne ukotveného dramatického oblúka ako mozaika ľudských osudov v črepinách rozbitého zrkadla. Prvá polovica filmu je diváckym hľadaním, kde sledujeme decentralizovaný príbeh nie jednej, nie dvoch, ale hneď troch postáv, ktoré sú nevedomky (s výnimkou herca) súčasťou vzťahového trojuholníka. Nadväznosť deja je niekedy priama a jasná, inokedy ťažko identifikovateľná, prim hrajú postavy, významy, občasné paralely. Nejednotnosť hlavnej postavy, miesta a času dáva Egoyanovi priestor na pohrávanie sa s celistvosťou a častým symbolizmom. Druhá polovica filmu naberá miestami kontúry neskorších Lynchových filmom (mj. Lost Highway - scéna s komunikáciou cez kameru v kancelárii nadriadenej, vybrané pasáže zo záveru); stále však zostáva pri fyzickom a obrazovom symbolizme. Ona odosobnenosť spočíva v konaní postáv, ktorých emočný prejav je veľmi mierny a ktoré komunikujú prostredníctvom neosobných, chladných videohovorov. Ony "vedľajšie role" majú význam nielen pre pochopenie príbehu a motívov, sú zároveň charakteristikou celého súboru postáv vystupujúcich vo filme, ktoré zohrávajú podobne prehliadnuteľné vedľajšie role v reálnom živote - komparzový herec, pracujúci ako údržbár, chyžná, ktorá je doňho nešťastne zamilovaná, bezvýznamná filmová scenáristka, chlapík obsluhujúci videopožičovňu, ktorý okrem toho natáča svadby a oslavy najrôznejšieho typu... Absolútne nezaujímaví a bezvýznamní v neskutočne zaujímavom a inšpiratívnom filme. Film nie len na jedno pozretie, ktorý má čo ponúknuť a je v ňom čo hľadať. 85% (16.06.2014)

Film o vampýrské moci obrazu dokazuje, že AE je velmi inspirativní a místy i strhující tvůrce, poněkud ho ale limituje jeho (chladná) rozumovost. Provazování zdánlivě nesouvisejících scén, ať už hudbou nebo střihem, má smysl i „drajv“, a společně s myšlenkovým podhoubím patří k velkým kladům filmu, nicméně v celku film naráží na sklo určité jednostrunnosti Egoyanovy zlověstné vize. Formovat noční můru z něčeho, co už noční můrou je [bizarní hotel vedený postarší „včelí královnou“ obklopenou trubci nebo mefistofelský režisér působí zlověstně i bez kamerové optiky], to není zrovna gerojský úkol. Nicméně finále na motivy televizní talkshow je brilantní. Posedlost obrazem až na okraj duševního zhroucení. (13.10.2006)