Anjeli univerza

36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - FOKUS: ISLAND - Retrospektiva: Fridrik Thór Fridriksson (Englar alheimsins / ENGLAR ALHEIMSINS / Andělé všehomíra) - To nejlepší co kdy Fridrik Thór Fridriksson natočil... - 30. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 3. místo - 3/4 filmu + 31. 7. 2010 - 1/4 filmu - 90% (02.08.2010)

Nevyznam sa do filmu - na to tu je Madsbender, Shadwell, Tetsuo a podobne entity. Takze strucne : jeden z najlepsich filmov o schizofrenii, a to som si myslel, ze Hitchcockovo Psycho 1960 uz bude asi najlepsim filmom o schize. Ba hovno, teda pardon, ani omylom som chcel napisat. Film je genialnym mixom podivinov, podivnych nazorov, ludi zo psychiatrickeho oddelenia a vkusne sa mixuje svet normalnosti spolu s tymi, ktorym sa zem toci naopak. 90 % (11.03.2017)

Příběh člověka, kterému se kvůli schizofrenii prakticky rozpadl celý život a Andělé všehomíra to sledují od úplného začátku, kdy byl hlavní hrdina ještě plný sil a nadějí. Celé to je pouze o úpadku člověka. Depka od začátku až do konce. Těžko se na to kouká, těžko se to nějak hodnotí. Nečekejte nijak rafinovanou hollywoodskou podívanou jako je například Čistá duše. Tohle je hodně nekompromisní evropská produkce, kde se moc světla ve tmě nedočkáte. (21.04.2021)

Smutný film o paranoidní schizofrenii a mladém muži, který jí byl postižen. Od počátků nemoci, případně od příčin, které ji vyvolaly až po hořký konec. Je to skoro dokumentární studie, včetně rodiny a všech ostatních pacientů z léčebny. Vyskytuje se zde i pár pokusů o humor, ale nezasmála jsem se jim. Strašná nemoc. (16.03.2020)

Andělé všehomíra mi připomínají těžké adolescentní chvíle aboslutního pocitu ztracení v ulicích panelákového sídliště a útrob těch šedých krabic s monotónně ubíhajícími schodišti. Připomínají mi chuť utéct si z vlastní hlavy a všechny myšlenky naskládat někam na hromadu a tam je přehrabovat a prosívat a hledat ty smysluplné, ty které nemusí mít hlavu ani patu, ale mají pro život smysl, budí emoce, vášeň, city, radost, smutek. Chtěl jsem se naučit dávat jim ten správný význam a naučit se je interpretovat. Ta doba se přechýlila v systematické začlenění do společnosti, kde každý krok a slovo má mít své místo a občas se ty touhy utéct z vlastního těla objeví znovu, ale pořádně není kam...utíkám k filmu, knihám, hudbě, k přírodě, šumu listí, praskání dříví v ohni, šumění potoků a zpěvu ptáků. Andělé všhomírá umí navodit vnitřní vibrace, které člověk normálně nehledá. Snoubí ostrovní islandskou melancholii s tklivými melodiemi Sigur Rós, hereckou virtuozitou a poctivým řemeslem. Ten film se povedl a co se mě týče, přesáhl hranici obyčejné komunikace obrazu se sítnicí a to mám rád, tyhle výlety do podvědomí... (03.08.2010)