Anjeli univerza

Fridrikssonův obraz psychiky paradoxně zdevastované tím nejkrásnějším, nejčistším citem, láskou mě nepřestává fascinovat. Jak křehká a nevyzpytatelná může být lidská duše. Okamžikem rozchodu s milovanou dívkou Páll vnitřně umírá, jeho svět se nadobro zastaví. Konec...............Konec, který má ale fatální následky, Pálliho "zeměkoule v hlavě" se začne pomalu otáčet na opačnou stranu. Zoufalství, paranoia, hluboké deprese, schizofrenie. Absolutní chaos a ztráta sebe sama. Není cesty zpět. Nastupují sedativa, psychiatrická léčebna. Film se spoustou geniálních hlášek, trýznivé hudby a destrukce lidské osobnosti. "Život je příběh vypravovaný blbcem." P.S. Závěrečných 15 minut jsem viděl asi 100x, uff, vražedná porce deprese. I díky tajemné hudbě od Sigur Rós jsou emoce ještě intenzivnější ("Bíum Bíum Bambaló" rules). Scéna, kdy okradený Páll jde duševně rozerván domů, plný beznaděje, úzkosti a nicotnosti je jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec.... (28.07.2008)

Ne já se s Islandskou kinematografií prostě nepotkávám. Přečetl jsem si tady komentáře kolegů a ok rozumím jim, ale za sebe musím říct, že jsem nepochopil absolutně nic, žánrem počínaje, logikou jednání doktorů konče. Ty hvězdčiky dávám za herecký výkony a hudební a obrazovou složku, jinak teda ufff. (02.08.2016)

Film značně připomíná zde již mnohokrát zmiňovaný Přelet nad kukaččím hnízdem. Ačkoliv nedosahuje jeho kvalit co se scénáře týče a postrádá výraznou osobu Jacka Nicholsona, dá se počítat mezi velmi počiny na toto téma. Osobně se mi líbil přístup k popisu rozvoje škaredé nemoci jménem schiozfrenie. Ve filmech obyčejně nevidíme postupný rozvoj (zkrátka tak jak to ve skutečnosti opravdu je), ale náhlé rupnutí v kouli. Postava Paula se nejdřív začne chovat trochu divně, posléze si toho všímá jeho okolí a nakonec je soužití s ním absolutně nesnesitelné, což vede k jeho umístění do blázince. Zde ho dají dohromady, vrátí se domů, po čase vysadí medikaci a vše začíná znovu. Dokonale realistické. A herec, který Paula zosobňuje a jehož jméno nejsem schopna ani napsat, by si určitě zasloužil nějakou islandskou filmovou cenu (pokud jí už nemá), protože jsem mu toho schizofrenika opravdu věřila. Rozhodně bych film doporučila všem těm, kteří se chtěji dozvědět něco o schizofrenii, protože je to zatím nejlepší snímek, který se touhle nemocí zabývá. (03.12.2013)

Smutný film o paranoidní schizofrenii a mladém muži, který jí byl postižen. Od počátků nemoci, případně od příčin, které ji vyvolaly až po hořký konec. Je to skoro dokumentární studie, včetně rodiny a všech ostatních pacientů z léčebny. Vyskytuje se zde i pár pokusů o humor, ale nezasmála jsem se jim. Strašná nemoc. (16.03.2020)

Nevedel jsem co od tohohle filmu cekat, herce ani rezisera neznam a islandska kinematografie mi nic nerika, ale gourylla tady zminil Prelet nad kukaccim hnizdem, tak jsem doufal, ze to bude aspon podobny. Jenze preletu tohle nesaha ani po kotniky. Herci hrajou celkem dobre, ale hlavni hrdina neni vubec sympatickej takze mi bylo jedno co s nim bude. Prvni pul hodina byla nudna a vypadalo to jak naka romanticka komedie, nastesti pak mu hrablo a slusne se to rozjelo. Problem je v tom, ze se to rozjelo jen kdyz mu hrablo coz bylo tak 4X za film a to bylo malo. Tem scenam kdy se nastve bych dal 5*, protoze jsou fakt husty s dobrou hudbou, jenze zbytek za moc nestoji. Magori mezi sebou furt kecaj o nejakejch kravinach, nudi to a nebavi. Krome "nastvanejch" scen se tu par slusnejch najde, ale to je na lepsi hodnoceni malo, takze horsi 3*. (20.06.2005)