Neodolateľný muž

Habaďůra, kde se všechno záhadně rozklíčuje až v závěrečných titulcích - aniž by se dřív kdokoliv alespoň trochu obtěžoval s nějakýma těma indiciema. Na ty Téchiného bandě zřejmě nezbylo dost energie; mimoto se totiž musela starat o tvorbu atmosféry, která dost dobře absentovala napříč celym snímkem (avizovaný sedmdesátky patrně přispěly akorát k tomu, že se ta nána před Mauricem neustále promenádovala v tak asexuálních plavkách); a vykreslování postav, jejichž jednání bylo v těch lepších případech "jenom" zarážející. Hvězdičku dávám pouze pro Canetův falešnej úsměv; a jeho celkově solidní výkon. --- *SPOILER* 1) Proč by se nakonec proti Mauriceovi měl obrátit i jeho vlastní syn, to snad nikde nebylo ani naznačeno, nebo ano? A jak by vlastně taky mohlo mít jeho slovo jakoukoliv váhu, když mu v době Agnésina zmizení mohlo bejt asi tak kolik... 8-10 let maximálně? 2) Přesně v jakym bodě vyšetřování došlo k nalezení těla; respektive tý mrtvoly, která by teprve všechny opravňovala k samotnýmu vyšetřování vraždy...? [17. Festival francouzského filmu] (23.11.2014)

Neodolatelný muž není vůbec špatný film, kdyby ale nebyl tak rozvleklý. To už ale tak s Andrém bývá. Catherine je platinově blond a musím říct, že jí to stále sekne. Guillaume a Adéle (oba vnímám výrazněji poprvé) byli skvělí a jejich vztah jsem jim věřila. Proč mají ale všichni režiséři pocit, že film musí trvat déle než sto minut, to fakt nepochopím. Škoda toho pomalého rozjezdu, protože spekulace v kasinu a vůbec vztah mezi matkou a Agnés mohly být vykresleny trochu hlouběji a poctivěji. Takhle jen za tři. (FFF 2014) (24.11.2014)

Frncouzský film se všemi klady staré franc. školy. Příběh, kamera, režie, .... (22.11.2014)

Techiné točí příliš často. Někdy jsou pak jeho počiny jako lehoučká salónní hudba v závěru tohoto filmu. A to i přesto, že je to bolavé téma. Dvakrát se mi během sledováni vybavil Lynčův Mulholland drive - tam je téma požírací jednostranné lásky zachyceno syrověji, silněji - i s tou touhou nemilovaného ZMIZET. (07.06.2020)

První film v rámci franczouského filmového festivalu a hned zásah. V počáteční fázi je vyprávění zaměřeno na charaktery hlavních postav, které se postupně v konfrontaci s intezitou vzájemných vztahů vyvíjejí. Vlastně když tak o tom přemýšlím, tak tenhle film je z většiny vyprávěn přes postavy, protože zápletka přijde až ke konci, ale to neznamená že jako divák jsem zažíval rande s nudou. Naopak užíval jsem si mistrovského výkonu tří hereckých generací. Copak Catherine, u ní už se dávno ví, že umí, ale Guillaume tady doslova válí a pokud jde o Adélku, tak si jen říkám, že Francie má snad na výrobu talentovaných herců nějakou velkovýrobnu, protože to už není možný. Každý z těch tří zahrál na Felixe nebo minimálně na Cesara. Dalši superlativ vidím v převodu scénaře do obrazové podoby, protože ten film tě drží i když se tam relativně nic neděje, celou dobu citíš že je něco ve vzduchu a opět se vrátím k hercům Guillaume dal Mauricemu maximum svého talentu, ale to vlastně všichni a díky jejich talentu jsem seděl ani nedutal a tiše před radostí z dokonalý filmařiny a poutavě odvyprávěného příběhu. (22.11.2014)