VOD (1)
Obsahy(1)
Kolbeinn miluje Solveig a Solveig miluje Kolbeinna, ale Kolbeinn miluji svoji prvotřídní klisnu, miláčka Gránu. Grána je však posedlá hřebcem Brúnnem. Vernhardur miluje vodku a kůň Jarpur miluje Vernhardura, svého pána. Grimur má vášeň pro starou koňskou dopravu, ale Egill obdivuje jiskřivé elektrické ploty. Přichází jaro a celá místní komunita sleduje tento příběh. To nemůže skončit dobře... Během natáčení nebyl žádný kůň zraněn. Herci přežili, otázkou však zůstává jejich možná psychická újma. (Film Europe)
(viac)Videá (3)
Recenzie (88)
Bejt milovník koní, tak se asi při některejch scénách vysloveně poseru. Jako komedie mně to teda rozhodně nepřišlo. Na smrti ať už lidí nebo zvířat skutečně nevidím nic legračního. Beru to, že Islanďani jsou takový sverázný sebetvůrci a filmy si dělaj po svým a jako ukázka osudů několika koňů a několika lidí, to není úplně špatný. Dlouhý záběry na koně jsou fajn, kdo z nás nechce alespoň jednou v životě sledovat jak jede Islanďan na polokoňovi, že ano. ()
Název filmu: první co vidím, jsou koně uvedení před lidi, a hross a oss je také jaksi až moc podobné. Drsné i zábavné; film do nepohody. Spletenec příběhů jako podle Andyho Warhola (každý je zde slavný pět minut - každý tu šanci má a každý ji využije), možný jen na Islandu za německé peníze. A islandští koně (anglicky: koně Vikingů) to je také svět pro sebe (pro koně). Mimochodní klus i cval (tölt a skeid) jsou zřejmě mnohem příjemnější než pracovní klus a cval, který běžně používáme. Hned bych řekl, jak by možná ve filmu řekl Juan Camillo, "hombres, sobre caballos!". ()
Zaujímavé a bizarné priblíženie životných príbehov ľudí a koní, ktorí si žijú niekde na samote v údolí na Islande. Špecifické pre toto prostredie a ľudí, ktorí tu žijú. To najlepšie a najunikátnejšie na filme je to, že aj keď ide väčšinou o smutné veci a tragédie, nedalo mi, aby som sa pritom neusmial. Skrátka prvotriedna tragikomédia v bizarnejšom prevedení. 80/100 ()
Lidé se trousí svátečně. Neznámo odkud, po troškách a nejraději po jednom. Pochodují v ohradách svých životů s dalekohledem všem na očích. Ve stádu potkáte jen koně. Lepí se ke krajině, krajina se tiskne na ně. A lidé je marně stopují. Zůstávají ve své tiché jedinečnosti, připraveni ohlávkou zachytit úprk vlastního života. Nezachytitelného a probíjejícího. ()
Z počátečních rozpaků nakonec slušná záležitost, zejména díky několika velmi humorným scénám, které ale nejdou za hranu a jsou ve své podstatě naladěny i na vážnější notu. Ve filmu se vlastně nic neděje a celý je složen z jakýchsi prazvláštně propojených "povídek", které jsou spíš poetické, než by měly nějaký zřetelnější příběhový význam. Celý koncept přesně splňuje název filmu - netřeba vytvářet nějaké zápletky, prostě zachytíme situace, které by se s trochou nadsázky mohly stát právě v přítomnosti lidí a koní zároveň. A ono to prostě funguje. Nechybí ani situace silnější - zejména ta s koněm v zimě. Prostředí nádherné, kamera taktéž. Legrační jednohubka, kterou si znovu sice už nejspíš nepustím, ale někde na festivalu by zážitek mohl být ještě větší. Kino by tomuto filmu určitě slušelo víc. Hezká práce s hudbou a řazení jejích motivů k jednotlivým scénám. A ti koníci opravdu groteskně hopsají. ()
Galéria (20)
Fotka © Film Europe
Zaujímavosti (3)
- Natáčení probíhalo na Islandu. (Terva)
Reklama