Sliedič

Nic člověku nenakopne motivaci víc než na vlastní oči vidět pořádnou autonehodu s polomrtvou čubkou. V tu chvíli Džejk ucítí škubání ve slabinách tak mocné až mu to div neroztrhne kaťata, zastaví kolo a koupí si výbavičku na větší porci takových hezkých zážitků jako je pobodání, zastřelení, smrťák v autě či uhoření. Všechny tyto veselé příhody začne prodávat místní televizní stanici, kde působí starší fena blonďaté srsti co jí pro změnu u těchto videí vlhne píča. Oba si tak spolu začnou rozumět a Džejk by chtěl s blonckou dokonce i zajít na večeři ba i šoustat. Blondýna má ale hrobku ve stadiu zapomnění takže hraje tyátr (pro blbce - Divadlo) a nechce Džejkovi podržet. Ten tak začne víc a víc makat na sehnání těch nejlepších záběrů, tahá mrtvoly po zemi na lepší místa k točení, vrahouny nechává na svobodě a neštítí se už vůbec ničeho jen aby se stal úspěšným se svou natáčecí firmou a mohl blondýně vylízat pekáč dosucha. A na konci filmu se dostaví s tak po piči hustokrutopřísným videem, že mu blondýna začne hekat do tváře a soukavě opakovat pod tíhou orgasmů - Dám Ti za to cokoliiiii, mrdej měěěě . Ok, to - mrdej měěěě - tam neřekla, ale rozhodně to chtěla. No prostě happy a end k tomu, kde k dokonalosti chybělo už jen natočit a následně hodit do zpráv jak do ní strká svýho nalitýho čuráka, aby jí věnoval své desetileté úspory. (12.04.2017)

Nejlepší date movie pro bulvární novináře. Zároveň ale film, který odkvétající televizní zpravodajství využívá jen jako základny k tomu, aby s hořkým cynismem zpracoval univerzálnější témata - ideologie sebezdokonalování, vyhrocený individualismus a kariérismus v podmínkách tržního kapitalismu (který velí udílet významně znějící názvy nejen bezvýznamným pracovním pozicím, ale třeba i vraždě). Také díky tomu, že Gyllenhaalova noční šelma se „zeligovskou“ schopností splynout s libovolným prostředím postrádá stálou identitu (ne náhodou jeden z posledních záběrů cituje finále Obvyklých podezřelých), výborně funguje jako zrcadlo prohnilé společnosti. Od začátku chladnokrevně a bez jakýchkoliv morálních zábran (zřejmě ani neví, že něco jako morálka existuje) napodobuje druhé. Rychlou cestu k velkému úspěchu sám nevymyslel, ale odpozoroval a odposlouchal (mj. z televize a internetových kurzů). Pochopil, že nejlépe prodává průběžně přikrmovaný strach, že každý člověk a každá nešťastná událost mohou být zpeněžitelným zbožím. To, co chce, si prostě vezme. I kdyby kvůli tomu měl vraždit. Případně vytouženou skutečnost sám vytvořit. Znamenitě odstupňovaný vývoj Louových úprav reality před kamerou považuji za přednostní kvalitu tohoto návratu k osmdesátkové estetice (z níž podobně čerpá Michael Mann) a vypravěčské přímočarosti. Od přeuspořádání fotografií na ledničce a zatajování některých fakt cesta plynule pokračuje k přemísťování mrtvol a lžím, které mohou zabíjet. Celé Los Angeles se pro Loua stává počítačovou hrou (GPS mapa, plnění misí v časovém limitu), kde lze bez zásadních konsekvencí (pro viníka) spáchat cokoliv. S tím souvisí další nadčasová rovina příběhu – ztráta schopnosti rozlišovat ve světě žijícím skrze média mezi reálným a zprostředkovaným (Louova poznámka, že pozadí v televizním studiu vypadá tak reálně, jeho snaha komunikovat s reportérem na obrazovce). S touto hranicí mezi fikcí a realitou si pohrává samotný film, když i v záběrech, které nejsou točeny televizní kamerou, přejímá „akční“ způsob zpravodajského snímání a v podstatě nechává protagonistu, aby se stal režisérem toho, co vidíme. Kromě neschopnosti rozlišovat, co je skutečné a co jenom jako, se však Lou od lidí, kteří žijí jen pro kariéru, až tolik neliší. Díky tomu by Slídil mohl vyvolávat nepříjemné mrazení i dlouho poté, co bude televizní zpravodajství vytlačeno tím internetovým. Nebo něčím ještě horším. Více zde. 80% Zajímavé komentáře: MessiáŠ, castor, Vančura, maddy, andrii (02.02.2015)

Světla! Kamera! Akce! Myslel jsem si, že nic zvrácenějšího, než Gone Girl letos už neuvidím, ale šeredně jsem se spletl. Nightcrawler začíná zasněně jako Refnův Drive, ale postupně se z něj vyloupne jeden z nejtemnějších a nejmrazivějších filmů letošního roku, u kterého se můžete spolehnout na to, že vám z něj dobře rozhodně nebude. (20.12.2014)

Bál jsem se toho, že Slídil mě zklame stejně jako film Bojovník (vydaný stejný rok), ve kterém také Jake Gyllenhaal hrál hlavní roli. Nakonec jsem byl absolutně vyveden z omylu, protože jsem se dočkal hodně slušného thrilleru. Nicméně se musím přiznat, že jsem si nedokázal představit jeho jakýkoliv další průběh a nakonec jsem byl překvapen i poměrně zajímavým vývojem samotné postavy. Jake tu hraje takovýho psychologa, že ani psychiatr by na něj nestačil. Na očích mu vidíte šílenství, které mě strašilo celým filmem a musím na něj přemýšlet i do teď. Slídil je rozhodně jeden z těch filmů, který čerpá ze zajímavého nápadu a geniálního hereckého výkonu. No a nic víc pro kvalitní filmový zážitek vlastně ani nepotřebujete. (08.11.2015)

║Rozpočet $8,5milióna║Tržby USA $32,381,217║Tržby Celosvetovo $41,800,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $1,975,870 //počet predaných kusov 81,883║ Tržby za predaj DVD v USA $2,023,566 //počet predaných kusov 89,046║ Jake Gyllenhaal sa celkom slušne herecky chytil(Patrola, Zmiznutie, Enemy), vyprofiloval, vážnejšie úlohy mu sedia a v skutku podáva bezohľadnú chladnú kalkulačnú osobu akú dokáže v súčastnosti vystrúhať len bravúrny Christian Bale, chladný nevtieravý thriller akých nie je nikdy dosť, maškrta /80%/ (01.04.2015)