Alphaville

Ve své době asi slušné sci-fi zjevení, pravděpodobně se spoustou odkazů na poválečnou francouzskou filosofii. Na stole surrealistická kniha Paula Éluarda Hlavní město bolesti a proti ní snaha Olivetti / IBM Alpha 60 nastolit univerzální dobro. -V divadle se popravuje proudem ... Popravujeme především muže. -Co udělali ? -Jednali nelogicky. "Skoro denně mizí některá slova, Nedávno znizela někerá, co jsem měla ráda" ... "Vše bylo řečeno, pokud ovšem slova nezmění význam." (01.03.2012)

Godardův Alphaville je multižánrovým pastišem, koneckonců, jak je to u Godarda zvykem, avšak (subjektivně řečeno) je v něm možno vidět více cinefilního materiálu. Tento pocit se vkrádá důvěrně známým „kopírováním“ prvků z filmu noir, jehož stylistickou stránku umně Alphaville využívá (a čímž pobízí i k vnímání filmu jako nesmělé parodie). Podobnosti vůči filmu noir lze spatřit jak v hlavních aspektech filmu: hlavní hrdina Lemmy Caution jako drsný detektiv upomínající na hard-boiled školu (a dokumentuje tím i Godardovu zálibu ve filmech klasického Hollywoodu) nejen svým výzorem, ale i v postavě Anny Kariny lze vynajít kontury klasické femme fatale. Inklinace k filmu noir je zvýrazněna i v detailech: podobná hra se stíny a světly v chodbách a na ulicích chladně nepříjemného města Alphaville, které většinu času dává najevo znatelné kontrasty. Zdá se, že i samo město vyvolává zvláštní pocit genia loci ve fikčním světě. // Vyhledat ale prvky filmu noir by bylo, obzvláště v Alphaville, poněkud krátkozraké. Godard využívá i jiných žánrů a jakkoli by se mohlo zdát, že to přispívá k roztříštěnosti, Alphaville se stává různorodou hříčkou, která přebírá několikero žánrových konvencí. Ze všech si ale vybírá jen okrajově: více než sci-fi je film podobenstvím o zvrácené společnosti ve světě bez citu. Alpha 60 je tak jakousi variací na Velkého bratra: centrální počítač podle něhož se všichni orientují a který svým démonickým, z útrob vycházejícím, hlasem dává světu neobvyklou intenzitu. Jako cizinec pak působí Lemmy Caution. Alpha 60 není schopný rozpoznat jeho myšlenky a zdůrazňuje tak rozdíl mezi oběma světy v Alphaville. Vyhledat v tom lze rozpor právě mezi lidstvím, reprezentované vetřelcem Cautionem, a chladným „anti-lidským“ městem, kde vládne tvrdou rukou neporazitelná logika. Od pravidel Alphaville se tak odvíjí i další (sub)žánry, které jsou pouze v náznacích. Vztah mezi Lemmym a Natachou reprezentuje linii romantického příběhu, Lemmyho odpor je náznakem gangsterky (či filmu špionážního; resp. zmíněného filmu noir). Ač si přebírá Alphaville různorodé znaky a je podobně „godardovsky“ hravý, je především atmosférickým dílem, u něhož lze velmi dobře hledat druhotné významy a zároveň se nadšenecky opájet nad jednotlivými aspekty stylu. (13.01.2012)

Je to něco na způsob Gulliverových cest po Godardovsku ovšem s notnou dávkou absurdity, symboliky a surrealismu, která zas jako u všech jeho snímků jen otravuje a nudí. Další z nekoukatelných snímků od Godarda, příklad toho, že režisér, který toho točí moc nestojej jeho výtvory potom za nic, ale i když je to nudou ubíjející a nesmyslný, za pár nápadů a hlavně za ten barytonovej hlas místního computera hvězdu udělím. (31.03.2010)

K tomuto sci-fi noir (!) filmu lze zaujmout prakticky jen dvě postavení a zdejší komentáře to dosvědčují - buď a) totální blbost, kde není jasný děj ani postavy ani nic a jen se nepříjemně vleče, a nebo b) originální zábavná hříčka, ve které musí nad nejednou scénou srdce estétovo plesat. Ve mně se tyto možnosti spojily. Nejdřív jsem se moc nebavil, jen občas trochu pousmál nad povedenou scénou (automat s nápisem "vhoďte minci" a podobné lahůdky). Když jsem se ještě po hodině filmu podíval na hodinky, ulekl jsem se, že mě čeká ještě 40 minut a že to nemůžu vydržet. Postupně jsem ale přešel do úplně opačného stanoviska. Alphaville mě dostal a skoro mě mrzelo, že je tak krátký. U tohoto filmu víc než u jakéhokoliv jiného záleží na tom, jestli přistoupíte na jeho pošahanou logiku. Nepodbízí se, není to film pro každého jako Forrest Gump či Vykoupení z věznice Shawshank. Godard si jen tak sám pro sebe blbne, filosofuje a provokuje a je na vás, jestli se vám to bude líbit nebo ne. Mně nakonec vlastně tak nějak asi jo... (29.11.2010)

A já se přiznám k tomu, že se mi to celkem líbilo. Rozhodně to není klasická sci-fi, ale tak točil to Godard, co jiného čekat. A mě se to celkem líbilo, dokonce to mělo i nějaký příběh, co má začátek a konec, a dokonce ten příběh ani nebyl blbý, to je na Godarda hodně nezvyklé. I to experimentování s kamerou, hudbou a akčními scénami mi tu přišlo celkem příjemné a zajímavé. Jako jo, jednu ucelenou myšlenku to nemá (opět - jak je u Godarda zvykem), je to smršť všech možných myšlenek, některých zajímavých (je člověk bez emocí ještě vůbec člověk?), některých míň. Pak mi taky vadí, že je to místy strašně ukecané a některé nelogičnosti, třeba to, že ten tajný agent má snad nekonečný počet nábojů. Ale jinak se mi Alphaville celkem zamlouvalo. Pravda, rozhodně to není film pro každého, proto tu taky jsou (a právoplatně) rozdílná hodnocení. Mě tímhle ale Godard docela překvapil, už jenom tím, že to má nějaký děj (ne jako brutálně nudné U konce s dechem). Silné 3* (24.10.2019)