Alphaville

Když jsem tento film viděl poprvé,nechápal jsem, co tím autor myslel. To měla být parodie, či co? Pak o 15let později, shlédnuto ze zvědavosti znovu...a bác ho! Absolutní pochopení a užití si skvělého zážitku. Poté jsem tomuto snímku propadl. Jak francouzštinu nesnáším, tak hlas Alphy 60 je ten nejdémoničtější projev umělé inteligence, který jsem kdy slyšel. Takže, je to jediný francouzský film, který si pouštím zásadně v originále. Od 1.shlédnutí na čt2, ho vlastně ani jinak neznám. (04.06.2017)

Ufff ... ano to je to správné slovo, kterým by se dal shrnout celý film. Nejvíc mě zaujaly popravy v bazénu a creepy hlas hlavního počítače, určitý noirový feeling a některé záběry (třeba to parkoviště plné aut na konci), ale jinak prostě divnej film, u kterýho se ani nebudu snažit přemýšlet o jeho smyslu. (04.01.2020)

Ano, Alphaville je určitě experiment. A Ano, Alphaville je lehounce i parodie. A přestože zde jsou prvky noiru i sci-fi, přesněji anti-utopie, není to ani noir, ani sci-fi. Dochází tu pouze k jejich konfrontaci, které je popravdě prapodivná. Silná individualita noirového detektivního hrdiny popírá absolutní moc totalizující společnosti. Některé noirové odkazy jsou zřejmé (zmínka o Dicku Tracy, na počátku čtený Hluboký spánek od Raymonda Chandlera), některé jsem si musela teprve dohledat (Harry Dickson a Lemmy Caution - to jsou jména Francouzi vymyšlených noir-ových detektivů). Inspirací k filmu byla pro Godarda básnická sbírka „Město bolesti“, která je ve filmu citována. Alphaville je ztělesněním onoho města bolesti. - Spíše než detektivka tvrdé školy nebo sci-fi je Aphaville taková „společenská“ fantazie. Je tu znát, že Godard nemá žádné technické vzdělání. Přesto si troufá jit do kritiky technokratické, logice zcela odevzdané, společnosti. Než ho za to zavrhneme, měli bychom si uvědomit, ona distopická vize společnosti není založená na uvažování o technických problémech (na rozdíl od Clarkova HALLa 2000), ale na znalosti sémiotického diskurzu (sémiotika – nauka o znacích, slovech a jejich významech) a uvažování jejího dopadu na společnost. Viz. neustálá přítomnost symbolů a jejich leckdy matoucí využívání – šipky, označení sever - jih, obrácené užívání kroucení hlavou na ano-ne a podobně. Natáčení se měl původně účastnit i Roland Barthes, což by možná bylo tou správnou stoupou k chápání filmu. Společnost je tu ovládána nejen pomocí teroru (odpůrci jsou pragmaticky a sytematicky ve velkém zabíjeni), ale také pomocí slov (některá slova jsou rušena a jiná zaváděna). Lemmy Caution také nakonec zničí Alphu 60 tak, že jí zadá poetickou hádanku, snaha o její interpretaci nakonec Alphaville ničí. Bez pokynů Alphy jsou obyvatelé Alphavillu zmatení a neschopní akce. (PS: Většinu informací jsem převzala z knihy Jamese Monaca – Nová vlna. Praha 2001.) (07.06.2006)

Jeden z 1001 filmů, které když uvidíte, budete rádi, že nezemřete. Ale teď vážně, kdybych se 90 minut tak strašně nenudila, možná by mě víc vzalo těch 9 minut docela hlubokomyslných postřehů. Ale ten hlas Alphy 60 byl tak strašně nepříjemný a celé mě to utvrzuje v domnění, že Godard tedy ne. I když chvílemi mi to přišlo jako docela povedená parodie.Ale jinak se mám dobře, děkuji, není zač. (28.01.2012)

Unikátní film se zajímavou kamerou, noirovým oblekem, parodickým nádechem a temným poselstvím budoucnosti. Svět je ohrožen technologickým pokrokem zneužitým v nastolené diktatuře, která má svoje odkazy k nacismu. Necitelná logika a slepá poslušnost jsou atributy obyvatel města, či planety Alphaville. Vše je řízeno a kontrolováno technickým týmem inženýrů. Jakýkoliv cit, emoce, umění, či otázky jsou zakázány. Nepřizpůsobiví jsou nemilosrdně a masově likvidováni při dekadentních bazénových slavnostech. Tajný agent vnějšího světa Lemmy Caution (dobrý Eddie Constantine) je tvrdý chlapík, který jde nevybíravým způsobem za svým cílem. Jeho drsnost je jeho největší zbraní, kterou své protivníky stále překvapuje. Jeho cílem je zničení řídícího počítače diktátorské totality a vedoucího představitele tohoto krutého zřízení, založeného na nenávisti všeho lidského. Natacha von Braun (dobrá a zajímavá Anna Karina), dcera vedoucího představitele diktátorské moci, se postupem času mění ze zastánkyně systému v pochybující křehkou ženu, která si začíná uvědomovat existenci a přítomnost citů a emocí v lidských bytostech. Že život bez těchto projevů lidskosti, není životem. Že život je něco víc, než je jím neustále předkládáno. Z dalších postav: tajný agent Henri Dickson (Akim Tamiroff), podléhající destruktivnímu působení totalitní diktatury, profesor Leonard Nosferatu, nově von Braun (Howard Vernon), vrcholný představitel mstící se prostřednictvím vyspělé technologie na lidech, šéf inženýrů (László Szabó), seznamující agenta se závěry superpočítače, a svůdnice třetího stupně Brigitte (Christa Lang), neodbytně se snažící vykonat svůj pracovní závazek. Nesnadná poezie o střetu svobody a diktátorství, o střetu lidských citů a technického pokroku. Je stále potřeba věnovat se lidskosti a nespoléhat se jen na chladný technický pokrok, díky němuž všechno lidské ochlazuje. Láska je více než chladný kalkul, umění je více než technická vymoženost, svoboda je více než slepá a navíc bojácná poslušnost, humanismus je více než touha po moci a vládnutí! (27.06.2012)