Vôľa žiť

Boh ma miluje? Čo by asi tak bolo, keby ma nenávidel? Dobre nastolená otázka, ktorá v podstate skvelo vystihuje celú povahu tohto filmu. Mateusz je už od narodenia odsúdený na ťažký životný osud, tak ako každé dieťa trpiace mozgovou obrnou. Naozaj ťažký "život", alebo len existencia? Napriek počiatočnému podceneniu Mateuszovho stavu sa u neho prebudila vnímavosť a inteligencia, hoci to trvalo celé roky, kým si to vôbec niekto všimol. To preto, že väčšina si ho radšej všímať aj tak nechcela. Veľmi ma však dojal ten prístup ľudí, ktorí mu pomáhali a minimálne sa ho snažili brať ako rovnocenného - či už tá milá susedka z detstva alebo potom aj sestrička v ústave. Naozaj to musí byť pre takého človeka vnútorná vzpruha a veľké povzbudenie do života. Pekný film, najmä ten vnútorný monológ. (13.08.2014)

Silý emotívny príbeh...raz, cestou autobusom z blízkeho okresného mesta v ktorom pracujem sa rodina so svojim už dospelým postihnutým dieťaťom vybrala na cestu autobusom. Tiky hendikepovaného, už dospelého dieťaťa neušli pozornosti dvojici malých aromáčok, ktoré svojej mamke ukázovali že tete šibe. A vtedy som si uvedomil že postihnuté nebolo v autobuse dospelé dieťa, ale dve miniatúrna aromáčky a ich alfamatka... (23.12.2021)

"Boh ma miluje. Čo by bolo keby ma nenávidel..." Čarovný film, ktorý aj napriek závažnosti témy dokáže človeka rozosmiať, vyčariť úsmev na perách, ale aj pekne dojať. Pár krásnych jednoduchých viet, ktoré sú ale svojou hĺbkou ako vytrhnuté z kontextu Malého princa. Mateusz s mozgovou obrnou bojuje o svoje právo žiť zo všetkých síl, ale akosi to nikto nevidí a nechápe. Pretože to my "normálni" sme častokrát na úrovni rastliny... Občas sa dejú zázraky, ale iné, aké očakávame. Hlavné je, že nakoniec bude dobre. Videné počas Challenge Tour Special - Filmový lov. (02.06.2015)

Já teda polsky neumím, ale "Chce się żyć" bych přeložil spíše jako "Touha žít". Nicméně tohle je jen jedna velice malá výtka z malého mála velice malých výtek, které lze k filmu vůbec mít. Samozřejmě rovněž žasnu nad hereckým výkonem Dawida Ogrodnika a snad ještě více i nad jeho mladší verzí, kterou ztvárnil Kamil Tkacz. Skoro dvě hodiny se křečovitě třepat, to není žádná legrace. Dokonce se k tomu váže i jisté riziko, že to člověku může zůstat. Opravdu jsem úplně nečekal, že se bude jednat o tak procítěný pohled do života lidí trpících mozkovou obrnou. Snímek je skvěle vyvážen. Neútočí na diváky pouze nekonečným přívalem deprese, nýbrž zachycuje život těchto lidí opravdu komplexně. Ukazuje rovněž, že pokud mají tito lidé štěstí na kvalitní rodinu, tak jsou také zahrnováni velkým přívalem lásky. Pokud mají štěstí ještě o trošku větší, tak mohou dokonce narazit na lidi, kteří překypují soucitem a mají nekonečnou ochotu pomáhat. Dokonce se najdou i takoví lidé, které napadne s využitím posledních funkčních částí postiženého realizovat jednoduchý komunikační systém. Velký dojem na mě udělal i fakt, že se tento příběh nezrodil na papíře, ale napsal jej sám život. Vynikající sonda do života poměrně inteligentního člověka, který je uvězněn v takřka nefungujícím těle. Velice se mi líbily promluvy hlavního hrdiny do děje. Nepuritánské mužské oko občas potěší pohled na ženské poprsí. Tedy většinou. Občas jsou k vidění i takové "boží zázraky", které působí kontraproduktivně. Svoje "boží zázraky" krajně neprofesionálně poodhalila i dobrovolnice. Je trošku škoda, že vlastně moc neměla poodhalit co. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (12.11.2016)

Jako objektivně musím uznat, že se Polákům tento film fakt povedl. Ale celá ta tématika už mi přijde hrozně ohraná, možná je to i tím, že jsem za poslední dobu viděl podobných filmů hned několik. Všechny mají stejný účel a tak se pro mě stávají lehce monotónní. Nicméně se mi podařilo film dokoukat, a proto Polákům pošlu 4 hvězdy, aby jim to nebylo líto :))) (20.11.2015)