Réžia:
Denis MallevalScenár:
Christian RauthKamera:
Philippe Pavans de CeccattyHudba:
Jean MusyHrajú:
Bernard Le Coq, Bertille Chabert, Sophie Mounicot, Jean-Claude Dauphin, Christiane Millet, Jacques Sereys, Martine Gautier, Stéphane Raveyre, Franck Adrien, Bernard Villanueva, Claude Koener (viac)Obsahy(1)
Padesátiletý právník Bruno Cellini je osamělý starý mládenec, který má v životě vše přísně nalinkované. Jeho klid naruší, když se najednou vrátí jeho stárnoucí otec, který ho před 40 lety opustil, aby si mohl odjet žít do Polynésie, a přiveze s sebou i Brunovu patnáctiletou nevlastní sestru Taritu, o jejíž existenci neměl Bruno ani tušení. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (3)
Nahodne shlednute nocni snimky bdiciho nespavce obcas prekvapi, navic kdyz clovek nic neceka. Bernard Le Coq me v te roli snobskeho chlapika zraleho na tecku (a emo-rozmrazeni) pobavil. O kousek nize se kdosi pta "Kdejsou zlaté časy francouzských komedií?". Prijde mi, ze prave tento snimek cerpa z jejich odkazu pomerne milym zpusobem a treba s tvorbou Francise Vebera mi prijde vyslovene kompatibilni ... ()
Ze začátku jsem se domníval, že moji předchůdci v hodnocení byli příliš přísní. Nebyli. Zdálo se mi totiž, že to bude příjemná komedie s tatínkem z Polynésie, jenže od okamžiku, kdy zemřel a Tarita zůstala na krku svému (domnělému) bratrovi, sklouzlo to k banalitám a zápletkám, asi bylo pro scénáristu dost obtížné je vymýšlet, aby to dospělo k nějakému konci. Vznikl tak skutečně spletenec tak málo pravděpodobný a mnohdy doslova přitažený za vlasy, že ty dvě hvězdy jsou tak akorát. Jen těch náhod - rozvádějící se rodiče Taritiny kamarádky a Bruno se zamiluje do navrhovatelky, proti níž má obhajovat... Kdejsou zlaté časy francouzských komedií? ()
Pohodová lehce nadprůměrná francouzská komedie. Herci jsou příjemní, režie a hudba taky. Stopáž není přehnaná, takže nemáte čas se začít nudit. Příjemné strávených 85 minut. ()