V říši divů

Podtitul filmu by také mohl být "ze sraček do sraček". V očích v mysli v srdci máte naději a touhu na lepší život se svojí dcerou, ale minulost je rychlá a nekompromisní. Silně depresivní severské drama o novém začátku, který není bohužel vůbec jednoduchý. Seveřané se v tomto žánru pohybují jako ryba ve vodě. (18.11.2015)

Asi nejdepresivnější film, co jsem na filmovém festivalu skandinávských filmů v Lucerně viděl. Norsko se tady fakt pochlapilo. Odvyprávělo mi totiž příběh, ze kterého mrazí. Jak snadné je totiž dostat se do průseru, kterým si zkurvíte celý život. Skvělá Silje Salomonsen, kterou odteď budu sledovat, co to půjde, tady hraje holku, co se nechtěně nasekala do jednoho takového průseru, ze kterého nevede cesta zpět. Po návratu z vězení se pak roztáčí kolečka tak vehementně, že těch 93 minut uteklo, jako nic. Musím říct, že i ten samotný závěr mě dostal. Se vším všudy. Silje celej ten film ale skvěle polidštila a její modrá kukadla na konci ukázala, že pořád může být i hůř. (05.10.2014)

Drsnej příběh jako země, z níž pochází. Holka se jednou dostane do sraček a i přes veškerou snahu se z nich nedokáže vyhrabat. Mám rád takovýhle filmy, na který člověk narazí úplnou náhodou, nikdy o nich neslyšel a potom čumí jako péro z gauče. Slečna zahrála hlavní roli perfektně, člověk se do ní snadno dokáže vcítit, a to nejen pro to, že se tak krásně kouká na tu její sladkou tvářičku. Závěr filmu parádní. Jen víc podobných projektů. (12.12.2015)

Do sraček se člověk dostane hrozně lehce, ze sraček se může hrabat klidně i celý život a stejně se to nemusí podařit na 100 %. V tomhle filmu je to velmi dovedně vykreslené a člověku se chce nad osudem Jenny chvílema brečet, chvílema řvát vzteky. Protože je to norský film, moc naděje Jenny na konci filmu nemá, ale malinký světýlko v tunelu přeci jenom svítí. (08.08.2015)

Na severskou kinematografii, kterou mám docela rád, je tohle spíš průměrná záležitost, která scénáristicky a herecky trošku pokulhává. Nepříliš originální námět bývalého trestance, který se snaží v novém životě sekat dobrotu, ale nedaří se mu utéct své minulosti, je ozvláštněn jen tím, že hlavním protagonistou není muž ale žena. Avšak místo očekváné dávky hutné severské deprese a nemilosrdného rozemletí hlavní postavy zločinným podsvětím, vyznívá film spíše smířlivě a více prostoru věnuje vztahu matky a její zhruba desetileté dceři, která vyrůstá v pěstounské péči. Ommundsen svou ženu v tomto rodinném projektu sice moc nešetří, ale na závěr jí a své dcerce dává možnost šťastnějších zítřků, což na můj vkus působilo trošku křečovitě. Na druhou stranu musím pochválit krásnou kameru, která většinu času snímá ještě krásnější norskou přírodu (pro krimi drama trošku netypické), a úžasně roztomilou a bezprostřední Iben Ostin Hjelle. (P.S. pro ty, kterým vrtá hlavou, co znamená název filmu......eventyrland je "říše divů" v norském překladu Carrolovy Alenky) (25.03.2014)