Bunker Palace Hôtel
Réžia:
Enki BilalScenár:
Pierre ChristinKamera:
Philippe WeltHudba:
Philippe EidelHrajú:
Jean-Louis Trintignant, Carole Bouquet, Maria Schneider, Roger Dumas, Jean-Pierre Léaud, Svetozar Cvetkovič, Mira Furlan, Ljuba Tadič, Hans Meyer (viac)Obsahy(2)
Postapokalyptická futuristická vize totalitního státu, ve kterém se schyluje k občanskému převratu. Vládnoucí vrstva proto hledá bezpečí v úkrytu podzemního hotelu, který byl před mnoha lety vybudován právě pro tyto účely. Do jejich bunkru však pronikne špiónka z řad povstalců, která se díky své nátuře záhy stane podezřelou. I přesto je jí však umožněno pozorovat běsnění upadající vládnoucí vrstvy, která si láme hlavu nad osudem svého vůdce, jenž se v úkrytu vůbec neukázal. (Cinemax)
(viac)Recenzie (28)
Bilal +100 ()
Niekoľko riaditeľov sa zíde v mramorovom podzemnom hoteli, aby unikli pred kataklizmatickým svetom. Jeho filmová výstavba je naozaj presvedčivá, budovanie atmosféry strachu funguje a pocit stiesnenosti, ohrozenia a hraničnej nedôvery k cudzím ľuďom a všetkým ostatným ľuďom sa pohodlne dostaví. Pripomínalo mi to dokumenty o posledných dňoch Adolfa Hitlera z betónového bunkru v jeho rozvrátenej ríši. ()
Asi budu muset jeste jednou shlednout. Nejak jsem to nepobral. Ale hudba ve filmu byla hodne zdarila. ()
Na tomhle filmu je nejlepší jeho vizuál - esence deprese a zmaru. To mě taky donutilo dokoukat film celý. I když jsem hlavní myšlenku/y asi pochopil (říkám asi, protože těch výkladů může být klidně víc), celé to bylo podané dost nudně. Snad ten překvapivý konec mě trochu probudil z letargie, ale to je trochu málo. ()
Ne. Já jsem to prostě nedal. Ani na podruhé. Myšlenka je možná skvělá, ale to provedení :-( Jako byste to točili ve sklepech někde na sídlišti a na zapadlým nádraží v horní dolní. Škoda. Chtěl jsem. ()
Hmm, tak tohle jsem fakt nerozchodil a díky Honajzovi jsem se aspoň dozvěděl, o čem že ten film vlastně byl. ()
Tenhle film jsem před lety (1991) viděl v Institutu francouzské kultury v Praze a od té doby jsem ho marně sháněl. Teď se konečně zadařilo. Pocit, který ve mě zůstal po prvním shlédnutí, se potvrdil. Tíživá atmosféra totáče východního typu je vystihnutá skvěle - režisér pro to má předpoklady (česká matka, bosňácký otec, do pěti let v Bělehradu pak přesun do Paříže) a koneckonců, podle titulků je "Jugoška" zastoupena v realizačním týmu nadstandardně. Kontrast mladých "revolucionářů" pobíhajících se samopaly v kulisách zdevastovanejch továren a režimní elity v černejch flaušákách je samozřejmě poněkud prvoplánovej ale jde přece o komix a navíc finále to celý postaví do "reálnějšího" světla. Na filmu je pochopitelně vidět, že jde o malonákladovou záležitost a trikové zpracování je také poplatné době vzniku, nicméně pokus Enki Bilala jako režiséra o převod vizuální a příběhové "poetiky" Enki Bilala jako comicsového tvůrce dopadl skvěle a vůbec nemusímě zmiňovat, že jde o prvotinu (dlouholetá tvorba autorskýho komixu je na Bilalovi prostě znát). Herecky film táhne výrazně tizianová bond-girl Carole Bouquet a samozřejmě Jean-Louis Trintignant. ()
Byť ve franzouzské produkci, tento film má několik zvláštností, které se Balkánského polostrova velmi týkají. Je natočený srbským režisérem (Enki Bilal), a to v zázemí města Bělehradu. Rovněž zde hrají i jugoslávští herci z nichž nejvýraznější je asi Ljuba Tadic, který hrál ve filmu Sutjeska (1973). Vše částěčně dokrášluje hudba á la balkánské zpěvy. Zápletka je sice variácí na známé téma kakotopického světa George Orwella z jeho díla 1984. Ale i přesto, byť se režisér ze země odstěhoval v raném mládí, film je, co se týče vyprávění, pojat velmi nestandardně. Rytmus je poněkud jiný. Jako by se prostřednictvím tvůrce odrážely jeho kořeny. ()